Slavnostní odhalení pamětní desky věnované Vladimíru Brázdovi
Těsně před Vánoci přibyla v Ostravě další pamětní deska připomínající uměleckou osobnost výrazně spojenou s historii Národního divadla moravskoslezského, a to v ulici Na desátém 23. Pamětní deska je věnována legendě ostravské operety, jejímu dlouholetému šéfdirigentovi a hudebnímu skladateli Vladimíru Brázdovi, který zde dlouhou dobu bydlel. Slavnostní odhalení desky se koná ve čtvrtek 8.1.2015 v 15.00 v ulici Na desátém 23.
Deska, která je dílem výtvarníka Vladimíra Kotka, vznikla z iniciativy Národního divadla moravskoslezského ( za podpory Nadace Landek, Statutárního města Ostravy, obvodu Moravská Ostrava – Přívoz, a společnosti RPG byty, které dům patří) v rámci projektu Inspirativní paměť města.
Vladimír Brázda
27. 5. 1920, Klopotovice u Brna – 6. 8. 2001, Ostrava
Korepetitor baletu, korepetitor a sbormistr opery Národního divadla moravsko-slezského, později Českého divadla moravskoostravského (1939 – 1945), klavírista, skladatel, šéfdirigent operety Zemského divadla v Ostravě, později Státního divadla v Ostravě (1945 – 1988)
Vladimír Brázda byl významnou osobností českého hudebně zábavného divadla. Předpoklady mu byly dány již od dětství. Vyrůstal v hudební rodině a často navštěvoval divadlo, kde si už tehdy oblíbil především Lehárovy a Straussovy operety. Svůj sklon k umění začal realizovat během svého studia na Obchodní akademii v Ostravě, kdy zároveň externě studoval tři roky hru na klavír u profesorky Tučkové na brněnské konzervatoři. Jako začínající klavírista měl zde výrazné úspěchy, které měl dále rozvíjet na mistrovské klavírní škole, avšak díky nacistické okupaci Československa přijal v roce 1939 angažmá v ostravském divadle jako korepetitor baletu u Emericha Gabzdyla a zároveň studoval instrumentaci a dirigování u tehdejšího šéfa ostravské opery Jaroslava Vogla. V roce 1945 se stal šéfdirigentem tamního operetního souboru. Jeho neobyčejná muzikálnost, hudební paměť a cit pro operetní žánr se záhy velmi osvědčily; v této funkci zůstal až do roku 1988. Ještě v roce 1994 nastudoval se souborem Veselou vdovu Franze Lehára, svůj poslední titul. Inscenace, hudebně nastudované Vladimírem Brázdou, měly vždy vysoký standard a podílely se na celkovém úspěchu díla. Velká obliba ostravské operety byla ve značné míře také úspěchem jeho práce. Vladimír Brázda byl milovníkem a znalcem zejména vídeňské operety (Straussův Netopýr, Kálmánova Čardášová princezna, Lehárova Země úsměvů a Veselá vdova nebo Millöckerova úprava Kouzelného údolí ad.), ale dával prostor i muzikálové tvorbě (například jeho nastudování My Fair Lady v roce 1967) a podílel se na vzniku původních českých hudebních komedií. Sám složil několik operet, z nichž nejvíce byly hrány jeho Ztřeštěné námluvy (1950, s písňovými texty Jaroslava Seiferta) a Vysněná (1946, s písňovými texty Josefa Kainara). Dirigoval a hudebně nastudoval nespočet baletů, operet a muzikálů, nejen v Ostravě a na českých štacích, ale také v zahraničí, například v londýnské Covent Garden (1968) nebo ve Státní opeře v Drážďanech (1980). Natočil a sám konferoval nespočet hudebních pořadů České televize, za všechny jmenujme Pletky paní operetky. Je autorem memoárové knihy Melodie vzpomínek.
Zdroj: www.ndm.cz