Socha koníka u Nové radnice vypovídá o ostravském veřejném prostoru víc než bylo zamýšleno

Na kruhový objezd před Novou radnicí byla instalována nová socha – koník.  Sochu vytvořili mladí umělečtí kováři a k vidění byla několik měsíců před Domem kultury města Ostravy v rámci sympozia střední umělecké školy Ave Art. Kontroverzní a řekněme rovnou, že chybné, je ale  její aktuální umístění před Novou radnici. Umístit sochu bez výběrového řízení před nejvýznamnější ostravskou budovu je bohužel pro Ostravu symptomatické.  O problematice umění ve veřejném prostoru v Ostravě napsal článek do nového čísla našeho bulletinu Tomáš Knoflíček, který mimo jiné v článku popisuje, v čem má vlastně Ostrava s veřejným prostorem, respektive s uměním v něm, problém  (nové číslo bulletinu Krásná Ostrava vyjde 21. 12. 2013).

Umisťování soch bez výběrového řízení není typické jen pro Ostravu, která v tomto trendu pokračuje od devadesátých let – obdobně o svůj veřejný prostor zápasí i v Praze a jiných městech.  V Ostravě bohužel nejde o nic nového – stačí se v létě projít po Masarykově náměstí, které již několik let „zdobí“ sochy studentů Ave Artu. Studenti mají právo tvořit a vystavovat své sochy – ovšem umístit je na Masarykovo náměstí je nutné označit za přinejmenším nešťastné. Sochy na centrálním náměstí by měly projít výběrovým řízením. A není možné se donekonečna vymlouvat na nedostatek soch – jen pro festival Kukačka vzniká ročně pro Ostravu několik desítek kvalitních soch od renomovaných umělců z Česka i zahraničí.  Navíc vypsat kvalitní výběrové řízení, pokud se bavíme o osazení tak klíčových prostranství, jako je Masarykovo náměstí či prostranství před Novou radnicí, by mělo být naprostou samozřejmostí.  V Ostravě tomu tak bohužel není. To, že nejsme jediné město, které s tímto problémem zápasí, nemění nic na tom, že koník u Nové radnice je šlápnutím vedle a dalším důkazem, že ostravský veřejný prostor bude muset o svou identitu zápasit.

 

Autor textu: Ilona Rozehnalová

Pro internetový portál Ostravan.cz k tématu vyjádřilo několik členů našeho spolku, ale také například nový umělecký šéf Galerie města Ostravy Marek Pokorný.  Všechna stanoviska najdete na webu http://www.ostravan.cz/11612/dulni-vozik-s-konskou-hlavou-pred-radnici-sokoval-odborniky-hovori-o-skandalu/.

Výběr z vyjádření členů našeho spolku k umístění sochy koníka před Novou radnici:

Radovan Lipus (režisér): Můj dojem? Překvapení. Úžas. Zděšení. Takto exponovaný reprezentativní a veřejný prostor města osazen přinejmenším problematickou plastikou bez výběrového řízení! Chápu, že mladým výtvarníkům se naplnily jejich ambice a tužby, ale skutečně mají o výtvarné podobě města rozhodovat technické služby?! Myslím, že ne. Místo tři vykřičníků tři tučné otazníky.

Tomáš Knoflíček (kunsthistorik a pedagog Ostravské univerzity). Dle mého jde o věc natolik absurdní, že ani nedokážu být vážný, ačkoli situace si to patrně žádá. Dílo je to vpravdě výmluvné, žel pouze ve smyslu naprosté ztráty soudnosti, kterou by měl disponovat alespoň investor, když už ji nemá autor. Je to další doklad toho, že je zdejší představa o smyslu a náplni umění ve veřejném prostoru zakleta kdesi mezi 19. stoletím a postmodernou. Na druhou stranu, Pocta hornictví se vyznačuje takovou mírou provinčního patosu a toporné ilustrativnosti, že už začíná být v poněkud zvráceném smyslu vtipná. Samozřejmě, mnohem lépe by vyzněla barevnější a v plastové verzi, kdesi na dětském hřišti. Co se týče výběrového řízení, nemám nic proti osvícenému monarchovi, z radnice na zámek je to ale, zdá se, velmi daleko. Ne, teď vážně, samozřejmě, soutěž je asi v našich podmínkách jediná šance, jak se vyhnout podobným přešlapům.

Martin Strakoš (kunsthistorik Národního památkového ústavu): Předvedená kreatura představuje vyobrazení hodné místní vesnické zábavy, vyobrazení lokálního trojského koně, který obsahuje vše potřebné k devalvaci Ostravy jako velkoměsta na úroveň maloměsta třetí kategorie. Je v tom patřičná míra arogance, dávka hlouposti a zároveň neschopnosti rozeznávat hodnoty od pahodnot. Je v tom zároveň značná míra výsměchu minulým generacím. Přímo proti téhle kreatuře stojí budova Nové radnice s hlavním průčelím, završeným bronzovými figurami, alegoriemi zdejších povolání, od brněnského sochaře Václava Macha. Na rohu Prokešova náměstí a ulice 30. dubna se zase nachází palác Báňské a hutní společnosti se sochami a reliéfy od Josefa Kubíčka. Stačí srovnat uvedené práce z doby první Československé republiky s herkou uprostřed kruhového objezdu, aby si vnímavý a vzdělaný člověk uvědomil, jak na tom současná Ostrava je a kdo na jaké úrovni rozhoduje o podobě města. I předzvěst socialistického realismu v podobě sochy Horník od Antonína Ivanského před bývalým palácem Severní dráhy Ferdinandovy (později OKD) z tohoto pohledu představuje vynikající sochařskou práci. Je v tom přímá úměra. Čím hloupější kreace ve veřejném prostoru, tím nižší kredit města v celostátním a celoevropském měřítku a tím větší „odborníci“ o tom rozhodují. To je zpráva, za kterou musíme autorům tohoto motokoňovozu opravdu poděkovat. Způsob osazení tohoto dílka odpovídá zdejší nízké úrovni přemýšlení o veřejném prostoru, to je stará bolest měst typu Ostravy, kde rozhodují zcela jiné aspekty než ty, které by se týkaly estetických kritérií, umění, urbanismu a architektury. Navíc se k tomu obvykle vyslovuje především technokratická většina a ta se domnívá, že když má v malíčku nějakou část techniky nebo ekonomie, rozumí automaticky celému vesmíru a má právo o celém vesmíru také rozhodovat. Tomu odpovídají samozřejmě výsledky.

Jiří Surůvka (performer, pedagog Ostravské univerzity): Už když jsem před Domem kultury města Ostravy zahlédl strašlivé kovové plastiky z kovářského sympozia soukromé střední školy AVE ART, utěšoval jsem se, že ty paskvily brzy zmizí. Mimochodem, vymažte si mě z umělecké rady, vy taškáři z AVE ARTU, pokud jste si mně tam dali, ale nikdy o žádnou radu nestáli! Nyní jsem, stejně jako každý jiný Ostravan, dostal tento koňský danajský dárek na delší dobu. Myslím, že mě stejně jako velkoburžuje Bakalu nechává zcela v klidu. Bakalu proto, že snad v Ostravě byl jen jednou, podívat se, co to tu vlastně skoupil a jinak jsou mu Ostraváci a Ostrava zcela ukradení a peníze, které tady vydělal, si v klidu užívá ve Švýcarsku. A já jsem klidný proto, že taková hromada šrotu vydrží před radnicí nanejvýš do jara. Máme zde pilné bezdomovce a za rozřezanou plastiku jistě dostanou ve výkupu šrotu pár stovek. V Berlíně uklidili podobný danajský dar jisté americké sochařky, bronzového koně svobody proskakujícího berlínskou zdí, alespoň na zapadlou výpadovku. Ale tady u nás, v našem okrese, si kýče dáme přímo pod nos.

 

Jaroslav Němec (malíř): Když jsem viděl u Masarykáče kýčovité plastiky andělů, myslel jsem, že nic horšího již instalovat do veřejného prostoru nelze. Ha. Lze. Nejen, že mrví tradici Sympozia prostorových forem, ale ještě mrví i veřejný prostor. Je zvykem, že o výtvarných dílech do veřejného prostoru rozhoduje veřejná výtvarná soutěž, pokud jde o dar městu, tak o umístění rozhoduje příslušná komise. Vede to k tomu, že příslušné výtvarné práce budou vhodně umístěné a budou především kvalitním příspěvkem do veřejného prostoru. V tomto konkrétním případě jde o práce, které svým vyzněním a umístěním neodpovídají významu prostoru. Jako kurátor v Kabinetu architektury se snažím šestým rokem přivážet do Ostravy témata, která mají ostravské návštěvníky poučit o architektuře, urbanismu a umění. Snažím se, aby o prostoru, ve který žijí, uvažovali. Když pak vidím obdobné doslovné mrvení veřejného prostoru kýčem, ptám se sám sebe, zda to co dělám, má smysl. Má smysl ukazovat, jak veřejný prostor a umístění soch a plastik řeší v polském Elblongu, kde Bienále prostorových forem má dlouhou tradici? Má smysl dělat přednášky, výstavy, katalogy, když představitelé města, ředitelé městských organizací a společností ale i spoluobčané na náš veřejný prostor doslova kálí?