Společný výstavní projekt mladých umělců v Galerii Lauby

Eliška Perglerová a Nikola Klinger připravili pro Galerii Lauby společnou výstavní instalaci „Skrz příznak k příčině“. Vernisáž se koná 23. února v 17:00.

Kurátorský text Oldřicha Bystřického:
Abychom si mohli prohlédnout a přečíst Nikolovy fotografie z cyklu Trauma, musíme se prodrat skrze objekt „Ochlofobie“ Elišky. Skupina abstrahovaných návštěvníků výstavy je trenažérem, který má a může pomoci zbavit nás strachu ze situací, kdy se musíme tísnit s mnoha lidmi ve veřejném prostoru. V tramvaji, na nástupišti, přede dveřmi. Největší koncentrace návštěvníků bývá na výstavách o vernisážích. Tentokrát se i vystavený objekt stane přímou jejich součástí a rozšíří jejich řady. Pokud by u někoho propukl strach z této situace, může ihned využít Eliščin terapeutický trenažér.
Eliška Perglerová se již několik let věnuje objektům, které se stávají takovými trenažéry rozličných osobních nebo společenských fobií. Počet lidí s těmito poruchami údajně vzrůstá, liší se mírou nepříjemnosti, kterou jim působí. Co je však skutečnou příčinou strachu, úzkosti? Trauma, které se skrývá uvnitř nás? Umělecké objekty jsou tak zde metaforou terapie, kterou musí nemocný člověk podstoupit, programově se vystavovat nepříjemné situaci, učit se ji postupně zvládat. Objekty Perglerové často evokují zvláštní archaické tělocvičné nářadí, o kterém, nejsme- li zasvěceni, často netušíme, jak se jeho tvary používají. I ono nám může pomoci překonávat naše tělesné slabosti a možná i ty duševní. Při určitém úkonu, pozici, se naše tělo může rozpomenout na situaci, která trauma způsobila a věnovat se jejímu zvládnutí. Možná že stejně jako lze být mistrem cvičení na jistém nářadí, lze být také mistrem ve zvládání traumatického trenažéru. Hledání příčin je pak v životě samém.

Nikola Klinger představuje výběr z cyklu, na kterém pracuje postupně delší dobu. Jsou to fotografie, které se čtou: útržky textů a slov z knih, jež se ocitají v nových souvislostech díky prostředí, ve kterém se fotografuje. Jaké je to čtení? Stejný text, stejná slova čtená různými lidmi jsou jinými texty. V obrazech – fotografiích jsou písmena ztvárněna nalezenými nebo vnesenými materiály. Možná, že některé hrozby a dramata se odehrávají v klidu za světla, na prázdné ulici, v opuštěném domě, v nepřítomné krajině. A o to méně se zdají být uvěřitelná tváří v tvář. Jsou přenosem příběhů a významů, které někdo vytvářel, traumata, která jsou hluboce skrytá. Vinu může cítit i ten, kdo je nezavinil. Viník i zraněný jsou ve fotografii přítomní fragmentem literárního díla, jako by příprava prostředí pro focení byla výsledkem zvláštního rituálu, po jehož vykonání jeho účastníci zmizeli. Zmizeli z obrazu za fotoaparát.

Oldřich Bystřický, únor 2015

Eliška Perglerová (* 1987, žije a pracuje v Praze) je absolventka AVU v Praze, Ateliéru sochařství Jindřicha Zeithammla a Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Příhody (2008-2014). Její práce charakterizuje postminimalistické tvarosloví a prvky interakce. Zpravidla jde o instalace akcentující procesuální a performativní rozměr, což potvrzuje i skutečnost, že o svém dosud nejrozsáhlejším cyklu LDT (Lucid Dreaming Therapy) hovoří jako o počinu na pomezí volné sochy a trenažéru na léčení nočních můr. Z uvedeného cyklu pochází i realizace Strnutí, kterou autorka představila na IV. ročníku ostravského festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka. Eliška Perglerová je finalistka Essl Art Award CEE 2013.

Nikola Klinger (* 1987, žije a pracuje v Praze) je student Ateliéru fotografie Pavla Baňky na UJEP v Ústí nad Labem. V jeho tvorbě je stěžejní experimentování na poli krátkého filmu a dokumentu, kde kromě hraného filmu používá i prolínání záběrů z různých aparátů, jehož prostřednictvím dociluje efektu filmové koláže. Ve fotografii se inspiruje především literaturou, např. tím, že úryvky z knih umisťuje do různých prostředí. Tuto techniku používá i v cyklu Trauma, který představuje v galerii Lauby.

(null)