Spor o most Miloše Sýkory – kapitola z historie Ostravy

V následujících měsících vám budeme na těchto stránkách přinášet zajímavé kapitoly z dějin Ostravy. Níže uvedené údaje jsme čerpali ze stránek spřízněné organizace Moderni-dejiny.cz ,  jejíž provozovatelé  jsou členy Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu. V dnešním článku se budeme věnovat otázce záchrany mostu Miloše Sýkory při osvobozování Ostravy na konci dubna 1945.  Existuje několik historických verzí události záchrany mostu Miloše Sýkory před zničením v rámci nacistického plánu ARLZ (z německé zkratky: „demontáž – vyklizení – znehodnocení – zničení“). Mnoho výpovědí pamětníků si navzájem protiřečí.

HISTORIE MOSTU MILOŠE SÝKORY
Dříve zde stával most řetězový z roku 1851. Při přejezdu jízdního oddílu se most natolik rozkmital, že se zřítil. Tragickou událost provázela řada obětí na životech. Podmínkou nového návrhu mostu byl technický požadavek, aby přes most bezpečně projely dva protijedoucí vozy s plně naloženými fůrami sena. Vítkovické železárny pak postavily nový ocelo-nýtový most v roce 1913. Během protektorátu získal jméno Říšský most. Také on byl v rámci plánu ARLZ podminován (nacistický plán ARLZ: „demontáž – vyklizení – znehodnocení – zničení“).

ŽIVOTOPIS MILOŠE SÝKORY
(15. listopadu 1920 Heřmanice – 30. dubna 1945 Ostrava)
Vlastním jménem byl Emil Sýkora. Když jeho otec zemřel, byly mu tři roky. Matka jej nebyla schopna uživit. Začala pracovat jako školnice ve Skřečoni u Bohumína. Chlapec často pobýval u své tety Františky Důlové v Muglinově. Jako prvňák navštěvoval školu v Rychvaldě. V té době prodělal záškrt. Poté se jeho matka rozhodla ponechat Emila definitivně u tety Důlové, která měla již svých šest dětí. Důlovi mu začali říkat Miloš. Školu dochodil na Hladnově. V roce 1935 nastoupil do učení na soustružníka. V roce 1937 vstoupil do Svazu mladých komunistů. Později se stal členem Národního hnutí pracující mládeže, které sdružovalo levicově orientovanou mládež.
Když Němci obsadili 14. března 1939 Ostravu, stal se členem ilegálního hnutí. Dne 3. května 1940 byl gestapem zatčen, vyslýchán a surově bit. V únoru 1942 byl soudem ve Vratislavi odsouzen na tři léta odnětí svobody v ratibořské káznici. V květnu 1943 mu trest skončil, avšak propuštěn na svobodu nebyl. Převezli jej do sběrného tábora Veveří u Brna, odkud byl v červenci 1943 propuštěn. Poté nastoupil zpět u firmy, ve které se vyučil. Na podzim 1944 mu byla nařízena práce v zákopech na Valašsku. Na Vánoce 1944 odjel do Ostravy, odkud se již do zákopů nevrátil. Spolu se svým přítelem Václavem Veselým se ukrýval u své matky v Sadové ulici. Ta zde v té době pracovala jako domovnice. 30. dubna 1945 během osvobozování byl u mostu zastřelen. Krátkodobě byl se sovětskými vojáky pochován na provizorním hřbitově před Novou radnicí, poté na moravskoostravském městském hřbitově. Jeho smrt, kromě současného jména mostu, připomíná také pomník na slezské straně řeky, jehož autorem je sochař Konrád Babraj.

KOMUNISTICKÁ VERZE UDÁLOSTI
Když 30. dubna 1945 po 19. hodině, kdy vrcholila Ostravská operace a většina města již byla osvobozena, přijel k mostu tank číslo 051, Sýkora a jeho přítel Olšák informovali tankisty, že je most podminován. Dobrovolně se přihlásili, že přestřihnou dráty vedoucí k náložím. Dostali nůžky a raketovou pistoli. Po přestřižení drátů a odpálení světlice tank bezpečně přejel most, avšak Sýkora byl při ústupu po železné konstrukci mostu zpozorován Němci, kteří ho zastřelili kulometem.

TANK T 34 Č. 051 1. ČESKOSLOVENSKÉ SAMOSTATNÉ TANKOVÉ BRIGÁDY
30. 4. 1945 ve večerních hodinách dorazil k Říšskému mostu přes řeku Ostravici jako první tank Nikolaje Ivasjuka, věž. č. 051, a za ním tank Bedřicha Opočenského. Po krátké domluvě vyrazil tank 051 přes most.
Krycí palbou tanku B. Opočenského byl průstřelem poškozen jeden z mostních oblouků. Most zůstal stát, ale na druhém břehu tank 051 inkasoval tři zásahy panzerfaustem, jeden do věže, dva do motorového prostoru. Tank setrvačností narazil do protilehlého domu a poškodil si hlaveň kanonu. V tanku zahynul radista rtn. Ahepjuk a velitel rtn. Ivasjuk byl těžce raněn. Podle vzpomínek řidiče Alexandra Hrocha ale o akci Miloše Sýkory členové posádky nic nevěděli a most zůstal podle něj stát proto, že Němci nikdy nevyhazovali most s prvním tankem, ale nechali jich několik přejet a potom je odřízli a zlikvidovali. Posádku tanku tvořili:
velitel rtn. Nikolaj Ivasjuk – raněn (odvezen ihned letecky do Moskvy)
radista rtn. Ivan Ahepjuk – zahynul
střelec voj. Josef Vaněk – raněn
řidič svob. Alexandr Hroch – raněn
Tank byl později opraven a využit jako památník 1. československé samostatné tankové brigády, nějaký čas byl umístěn za budovou Nové radnice, v současné době stojí naproti Sýkorova mostu.

Osvobození mostu Miloše Sýkory ve filmu Tanková brigáda (1955)
Film je silně ovlivněn komunistickou propagandou – přepisuje dějiny, je natočen manipulativním způsobem a jednostranně zkresluje realitu v duchu komunistické ideologie. Dějově zachycuje boje I. československé tankové brigády, která bojuje po boku Sovětské armády za druhé světové války. V Sovětském svazu se za války vytvořila a vycvičila československá tanková brigáda. Zasáhla velmi úspěšně do bojů o Kyjev, Rudu, Čerňachovo i Bílou Cerkev a proslavila se v bojích o Duklu i Ostravu. Jde o první barevný celovečerní snímek Československého armádního filmu. Byl promítán, po několikaletém natáčení (od roku 1951), u příležitosti desetiletého výročí osvobození Československa. Celý film byl nasnímán jako monstrózní manévry československé armády s použitím reálných válečných zbraní a výstroje, které byli ještě v padesátých letech k dispozici. Československým filmařům pomáhali zkušení poradci z Mosfilmu za vydatné podpory ministerstva národní obrany v čele s Alexejem Čepičkou.

 

 

Zdroj a příloha (vč. výpovědi účastníků) ke stažení: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/spor-o-most-milose-sykory/