Stará aréna uvede nové představení podle textu Curzia Malaparte

Stará Aréna uvádí novou hru DÍVKY ZE SOROK / Polní cestou do vlahé noci, představení na motivy povídek italského spisovatele Curzia Malaparte.  Premiéra se koná 19. června od 20.00 hod. na sále Staré arény. Jedná se o experimentální koláž činoherního i pohybového divadla doprovázená strhující hudbou. Hrají: Ondřej Malý, Jan Lefner, Petr Sedláček, Zuzana Kantorová, Alena Karkošková, Tereza Petrová, Anna Mrozinská, hudba: Dalibor Mráz, světla: Jana Helebrandová, scénář / režie: Pavel Gejguš.  

Curzio Malaparte – vlastním jménem Kurt Erich Suckert (9. června 1898 – 19. včervence 1957), byl italský spisovatel a novinář. Za druhé světové války působil jako frontový zpravodaj na Severní a Východní frontě (Ukrajina, Polsko, Norsko a Finsko), poté emigroval do Švédska a stal se styčným důstojníkem mezi Spojenci a italským odbojem. Za tuto činnost byl zatčen a převezen do Říma. Po vstupu americké armády do Itálie působil jako styčný důstojník s americkou armádou.
Curzio Malaparte působil jako válečný zpravodaj. Během svých cest po válkou zpustošené Evropě zapisoval své zážitky, které po válce vyšly knižně pod názvem Kaput. Právě z této knihy jsme vybrali několik povídek a divadelně je zpracovali. Malaprteho povídky jsou kruté, otřesné. O to otřesnější, že vycházejí ze skutečných událostí, autentických prožitků. Malaparte ve své tvorbě kombinuje věcné reportáže a niterné, jakoby deníkové, zápisky s poetickými, lyrickými popisy.

Dívky ze Sorok jsou také příběhem, který se opravdu stal. Jedné noci na Ukrajině roku 1941. Malaprte se před půlnocí zastavil ve vojenském nevěstinci – hnán touhou po ženě, zahanben svým svědomím.
„Nevěděl jsem již v tu chvíli, proč jsem vešel do toho domu. Nevedla mě tam zvědavost nebo nejasný soucit, šel jsem tam snad kvůli něčemu, čemu se teď mé svědomí vzpíralo.“
V nevěstinci se setkal se skupinou židovských dívek. Byly to dívky z dobrých rodin, které před vojáky utekly do polí, řadu dní se v nich skrývaly. Němečtí vojáci je nakonec pochytali a zavřeli do nevěstince.
„Nebály se jejich tváří, modrých očí ani strašných chraptivých hlasů. To jejich rukou. Ukrývaly se v obilí a jestliže některá z nich začala plakat, křičet, ucpaly jí její družky ústa slámou. Cpaly do úst svých družek slámu, aby nemohly křičet, prosily je, aby mlčely, tiskly je k zemi, svíraly jim hrdla prsty, ztvrdlými hrůzou.“

divky