Světové, evropské i české premiéry na festivalu NODO

Druhé bienále festivalu NODO, které pořádá Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby, bude svědkem světových, evropských i českých premiér, které vznikly speciálně na zakázku festivalu. Festival NODO (Dny nové opery Ostrava / New Opera Days Ostrava), několikadenní festival, který poskytuje prostor pro realizaci nových operních děl současných skladatelů, opět nabídne publiku několik unikátních premiér.

Festival zahájí česká premiéra opery RE:IGEN / REJ rakouského skladatele Bernharda Langa podle skandální hry Arthura Schnitzlera zachycující rozhovory před milostným aktem a po něm: „Der Re:igen je vlastně skladba o konci vášně, o selhání operní lásky, která se v tomto díle proměnila již jen ve ‚vzpomínku na Benátky‘; je to kus o sexu, přeřezávání pout k vášním, konec romance. Navíc tato opera nemá děj, který by naznačoval nějaký vývoj: celkově jde o cyklickou strukturu a sestává z desetinásobného opakování určité vnitřní struktury, jež by se snad dala nazvat operní, ale která je právě tímto opakováním postavena do nového kontextu,“ vysvětluje Bernhard Lang. Opera má již za sebou úspěšnou premiéru v Německu a je uvedena ve spolupráci se Schwetzinger SWR Festspiele.

V česko-anglickém provedení uvede festival evropskou premiéru opery NO NO MIYA. Inscenace je volnou adaptací hry japonského divadla nó – Zeami Motokija (14.–15. století) se stejným názvem. Původní libreto skladatele Rudolfa Komorouse obsahuje texty z dalších japonských a čínských autorů. Styl je poetický a imaginativní a představuje silnou osobní odpověď na vysoce kultivované a emocionálně nabité kvality divadla Nó: „Podle mého názoru budoucnost opery je v ‚komorní opeře‘. Ne již veliké budovy a operní hlasy. Proto mě zaujalo japonské nó. To je komorní opera patrně nejvyššího druhu,“ dodává Komorous.

Jednu ze tří světových premiér představí Petr Kotík: „Mistrovská díla (Téměř přednáška) je můj první pokus o napsání opery. O kompozici opery uvažuji od konce 70. let. Nebyla to aktuální starost (jak je vidět), ale přesto jsem o tom přemýšlel a hledal cestu ‚jak na to.‘ Nikdy mě nepřitahoval koncept opery jako zpívané divadlo, to považuji za nesmysl. Není důvodu, proč by mělo být drama na jevišti zpívané.“ Na libretu opery MISTROVSKÁ DÍLA se podílel Kotík ve spolupráci s Michaelem Rauem na text Gertrudy Stein Co jsou mistrovská díla a proč je jich tak málo.

Výčet světových premiér doplňují inscenace SEZNAME, OTEVŘI SE! Martina Smolky a Mojiaoy Wangové. Součástí festivalu je také rozsáhlý doprovodný program.

2. bienále festivalu NODO se uskuteční 25. – 28. června 2014.
Více informací:

http://www.ndm.cz/cz/opera/stranka/109-nodo-2014.html

http://www.newmusicostrava.cz/nodo/

BERNHARD LANG
Bernhard Lang (1957, Linec) se poté, co dokončil studia na Brucknerově konzervatoři v Linci, přestěhoval do Štýrského Hradce, kde studoval jazzový i klasický klavír a aranžování, ale také filozofii a německou filologii. Po ukončení studia hry na klavír se stal žákem skladatele Andrzeje Dobrowolského, který ho seznámil s technikami Nové hudby. Studoval rovněž u Markuse Pressla, který jej učil kontrapunkt a seznámil ho s dílem Josefa Matthiase Hauera. Od roku 1998 vyučuje hudební teorii, harmonii a kontrapunkt na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Štýrském Hradci a od roku 2003 je tam profesorem skladby. Ve Štýrském Hradci se také setkal s Göstou Neuwirthem, který měl na Langa zásadní vliv a který jej mnoho let soukromě vyučoval. Georg Friedrich Haas jej uvedl do mikrointervalové hudby a v roce 1988 u něj objednal čtvrttónovou skladbu pro festival Musikprotokoll.
V roce 2006 byl Lang hlavním skladatelem festivalu Wien Modern. V Institutu pro elektronickou hudbu ve Štýrském Hradci vyvinul společně s Winfriedem Ritschem a Thomasem Musilem Loop-Generator a Visual Loop Generator. Seznam jeho děl zahrnuje i různé zvukové instalace. Od roku 2003 spolupracuje s mnoha choreografy: Xavierem Le Royem, Christine Gaigg a Willim Dornerem. Jeho hlavním zájmem je od roku 1999 hudební divadlo odvozené z teorií „difference/repetition” (rozdíl/opakování). Za svoji skladatelskou činnost obdržel významná ocenění (Musikpreis der Stadt Wien 2008, Erste Bank Kompositionspreis 2009).
Od roku 2013 působí jako hostující docent kompozice v Luzernu a na příští rok je pozván do Postupimi v rámci vzdělávacího programu Mentorenprojekt. Od roku 2009 je lektorem na Ostravských dnech.

RUDOLF KOMOROUS
Osobnost skladatele a fagotisty Rudolfa Komorouse (1931) nezapadá do prototypu československého skladatele padesátých let. V letech 1946–1952 studoval fagot na Pražské konzervatoři a poté v letech 1952–1959 na pražské Akademii múzických umění, kde zároveň navštěvoval kompoziční třídu Pavla Bořkovce. Vynikající úspěchy v interpretačních soutěžích mu umožnily působení na univerzitě v čínském Pekingu, kde vyučoval v letech 1959–1961 fagot a komorní hru. Ve své kompoziční tvorbě již velmi záhy opouští tradice předválečné novoklasické avantgardy a pouští se do hledání nových možností tvorby. Zajímá se o výtvarné umění a společně s kolegy ze sdružení Šmidrové stojí u počátků akčního umění v bývalém Československu. Po svém návratu do vlasti se stává aktivním účastníkem dění kolem souboru Musica viva pragensis. V Komorousově tvorbě z přelomu padesátých a šedesátých let vynikají skladby Sladká královna z roku 1962, Olympia z roku 1964, Chamsín, Náhrobek Malevičův a Mignon z roku 1965. „Nechci členit hudební větu pauzami, hudební skladba je pro mne dobou ticha přerušovaného hudbou.“
Zřejmá redukce hudebního materiálu na nejzazší minimum byla pro evropské prostředí v daném období něčím zcela mimořádným. I díky svému pobytu v Číně tak Komorous objevuje, jakou moc může mít jeden tón, kolik hudby se dá najít v jednoduchosti, geometrické přesnosti a konečně i v tichu. Od druhé poloviny šedesátých let začíná převládat v jeho tvorbě zájem o techniku koláže, kterou rozvíjí po své emigraci v roce 1969.
Prvním místem, kde Rudolf Komorous vyučoval, byla paradoxně MacAllester College v Minneapolisu v USA (1970–1971), kam byl doporučen Johnem Cagem. Pak přijímá nabídku učit na University of Victoria. Působí zde jako profesor skladby a teorie soudobé hudby, zakládá elektronické hudební studio, později reorganizuje oddělení už ve funkci ředitele. Stává se uznávaným a vyhledávaným učitelem skladby, řada jeho studentů patří dnes ke kanadské skladatelské elitě. V letech 1989–1994 působí jako ředitel školy pro soudobá umění na Simon Fraser University v nedalekém Vancouveru.
Svou zralou tvorbu dělí Rudolf Komorous do třech období: období minimalismu, období abstrakce, období nové melodie a nové harmonie. Do prvního období spadají pražské kompozice napsané kolem poloviny 60. let. Do abstraktního období Rudolfa Komorouse můžeme zahrnout šest skladeb z první poloviny 70. let Bez názvu, založených na permutačních principech. Třetí období nových melodií a nových harmonií už naznačil Komorous v dřívější skladbě York z roku 1967. Do této starší doby patří také jeho opera z let 196–66, Lady Blancarosa. Jeho klavírní skladby nahráli např. Cornelius Cardew, Eve Egoyan (WU pro klavír sólo z let 2002–03), Frederic Rzewski. Jeho skladatelské aktivity výrazně podporuje Canadian Music Centre.
Od doby své emigrace v roce 1968 se Rudolf Komorous do České republiky nikdy nevrátil.

PETR KOTÍK
Skladatel, dirigent a flétnista Petr Kotík (1942, Praha) studoval v Praze a ve Vídni. Ještě na Pražské konzervatoři založil ansámbl pro novou hudbu Musica viva pragensis (1961–64) a po návratu ze studií na Vídeňské akademii pak QUaX Ensemble (1969–69).
V roce 1970, krátce po svém příchodu do Spojených států, založil S.E.M. Ensemble, který byl v roce 1992 rozšířen na The Orchestra of the S.E.M. Ensemble. V roce 1997 začal spolupracovat s Janáčkovou filharmonií v Ostravě a od roku 2001 žije střídavě v Ostravě a v New Yorku. Od počátku 60. let působil především jako komorní a sólový hráč. V roce 1992 přesunul svůj zájem na práci s orchestrem. Mezníkem byl koncert s 86členným Orchestra of the S.E.M. Ensemble v Carnegie Hall s Davidem Tudorem jako sólistou. Kotík dirigoval premiéru kompletní verze Atlas Eclipticalis Johna Cage, kde Tudor hrál simultánně Cageovu Winter Music. Po této události následovaly významné orchestrální koncerty, například v New Yorku, Berlíně, Praze, Ostravě, Varšavě a Tokiu.
V letech 1999–2005 dal podnět k provedení a byl jedním z dirigentů skladeb pro tři orchestry na koncertech v Ostravě, Praze, Berlíně a Varšavě. Na programu byly Gruppen Karlheinze Stockhausena i skladby Christiana Wolffa, Olgy Neuwirth, Philla Niblocka, Petra Kotíka, Earle Browna, Alvina Luciera a Martina Smolky, většinou psané na Kotíkovu objednávku.
V roce 2001 se pod vedením Petra Kotíka koná první bienále Ostravských dní, v roce 2005 zakládá pro festival Ostravské dny mezinárodní komorní orchestr pro soudobou hudbu Ostravská banda, se kterým pořádá coby jeho umělecký šéf také koncertní turné. V roce 2012 zakládá společně s Jiřím Nekvasilem, ředitelem NDM, festival Dny nové opery Ostrava (NODO).
Mezi nejznámější Kotíkovy skladby patří Hudba pro 3 „in Memoriam Jan Rychlík“ (1964), There is Singularly Nothingna na text Gertrudy Stein (1971–73), Many Many Women na text Gertrudy Stein (1975–78), Explorations in the Geometry of Thinking na text R. Buckminstera Fullera
(1978–80), Dopisy Olze na text Václava Havla (1989–91), Music in Two Movements pro orchestr (1998–2002), Variations for 3 Orchestras (2003–05) a Smyčcový kvartet č. 1 „Erinnerungen an Jan” (2007–09). Jeho trio pro bicí In Four Parts (2009) zaznělo v několika provedeních v Evropě i USA. Kotíkův Smyčcový kvartet č. 2 „Torso” měl premiéru v prosinci 2011 v newyorské Paula Cooper Gallery, rozšířená verze potom 1. března v ISSUE Project Room v provedení S.E.M. Ensemble, v české premiéře na festivalu Pražské jaro 2013. Do Kotíkovy dirigentské diskografie patří Cageovy skladby Atlas Eclipticalis a Concert for Piano and Orchestra (s klavíristou Josephem Kuberou, na značce Wergo); 103 a Atlas Eclipticalis (tentokrát s pianistou Davidem Tudorem, nahráno živě v Konzerthaus Berlin a vydáno na 4CD u Asphodel); dále Turfan Fragments a For Samuel Beckett Mortona Feldmana (na Dog W/A Bone); Music of Somei Satoh s Janáčkovou filharmonií a barytonistou Thomasem Bucknerem (na Mutablemusic) a orchestrální skladby Roscoe Mitchella a Muhala Richarda Abramse. Další nahrávka hodná zmínky je Treatise Cornelia Cardewa
– dvouhodinové provedení QUaX Ensemble, nahrané živě v Praze v roce 1967 a vydané na 2CD u Mode Records (2009, New York).
Na podzim roku 2012 Petr Kotík v New Yorku inicioval a realizoval snad největší festival na oslavu 100. výročí narození Johna Cage. V rámci tohoto festivalu vystoupila mj. Janáčkova filharmonie Ostrava a Ostravská banda. V lednu 2013 provedl s Ostravskou bandou koncert pro rozhlasovou stanici WDR 3 v Kolíně nad Rýnem, kde byla rovněž premiérována jeho skladba Nine + 1.
V březnu 2014 se zúčastnila Ostravská banda třech koncertů

v New Yorku, které se uskutečnily u příležitosti 80. narozenin amerického skladatele Christiana Wolffa, lektora Ostravských dní, a jako ozvěna festivalu Ostravské dny 2013. Koncertů se zúčastnil také osobně Philip Glass.

20140526-222350-80630996.jpg