Terezie Foldynová | Jedno světlo, jeden stín Otakara Matuška – archiv bulletinu 2/2022

Když jsem se koncem dubna v zápalu jarního úklidu pustila do staré skříně, jejíž obsah tvoří převážně fotografie a krabice s negativy, uvízla jsem na moment před jejími do ticha rozevřenými dveřmi s několika fotografickými miniaturami. Netušila jsem, že už je tou dobou jejich autor na cestě k věčnosti. Aforista a fotograf Otakar Matušek (23. 6. 1953 až 19. 4. 2022) byl známou postavou ostravské kulturní scény. K jeho osobnosti neodmyslitelně patřily igelitky a kufry napěchované jeho fotografickým archivem a různými texty o umění, vše namíchané s trochou laciného tabáku. Podivín zpustlého zevnějšku, ale s kultivovaným jazykem a mimořádně citlivým viděním světa. Ota byl jako houba, vstřebával vše, co se týkalo umění. Když jsem v roce 2009 začala studovat fotografii na ostravské Lidové konzervatoři, učil tam tehdy Jaroslav Kocián s Ditou Pepe, kteří Otovi, ačkoli nebyl právoplatným studentem, umožňovali účast v jejich výuce. O rok později jsem byla přijata do ateliéru Michala Kalhouse na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde jsem po čase Otu potkávala znovu. Nezřídka s sebou přivedl i nějaký doprovod z okruhu svých přátel ze sociálního střediska Mlýnek. Rád se také zapojoval do diskusí během literárního festivalu MAČ, a před lety dokonce hovořil o vztahu k umění před kamerou v rámci natáčení křesťanského magazínu České televize. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2023/02/KROS38-online.pdf