Tomáš Bindr | Vzpomínka – archiv bulletinu 4/2022

S Josefem jsem společně učil více než jedenáct let na katedře architektury VŠB v Ostravě. Měl jsem štěstí, doslova za límec si mne vytáhl k sobě do magisterského ateliéru. Učil studenty o architektuře uvažovat v širokém kontextu, nutil je neustále přemýšlet, pochybovat a hledat. Uměl v nich otevírat další a další „šuplíky vědění“. Umožňoval jim, ba je vyzýval, aby „šplhali po jeho zádech“ co nejvýše. Byl náročný a málokdy spokojený, ne že ne. Studentům však ochotně věnoval svůj čas bez ohledu na denní dobu či volné dny. Nade vše miloval svobodu, neuměl se smířit s institucionalismem a pohrdal povrchností. K Josefovi do ateliéru se hlásili studenti, kteří skutečně bažili po vědění. Studenti, jejichž cílem nebylo pouze dostudovat, ale především studovat. Jediným nesmělým studentem, kterého si vytáhl za límec, jsem byl já. Ten společný čas byl pro mne nečekaným postgraduálním studiem. Nejenom urbanismu a architektury, ale přístupu k bytí jako takovému. Josef patřil mezi lidi, po kterých se jen těžko zaplňují prázdná místa…