V Ostravě vznikla nová pamětní deska věnovaná Paulu Kupelwieserovi

Na budovu radnice městského obvodu Vítkovice byla umístěna bronzová pamětní deska s podobiznou Paula Kupelwiesera k výročí 140 let od jeho narození Autorem pamětní desky je umělec Marek Pražák.

Přelomem ve vývoji Vítkovických železáren byl 1. červenec 1876, kdy se generálním ředitelem stal Paul Kupelwieser. Narodil se roku 1843 ve Vídni a studoval montanistické vědy na báňské akademii v rakouském Leobenu. Když začal pracovat v železárnách v Grazu, Neubergu a Ternitzu, studoval s obrovským nasazením moderní způsoby výroby oceli. Později řídil válcovny v Teplicích, kde dostal nabídku od Wilhelma Gutmanna a Salomona Meyera Rothschilda, aby se stal generálním ředitelem jejich hutního komplexu ve Vítkovicích. Nabídku přijal.
Podnik byl tehdy ve velmi špatném stavu, nekvalitní a neprodejné železo zaplňovalo sklady. Do toho začala hospodářská krize. Hned v prvním měsíci svého působení vypracoval Kupelwieser projekt přeměny Vítkovic v jeden z největších ocelářských gigantů v Evropě. Zajistil dodávku kvalitních železných rud z Uher a započal s radikální modernizací. Postavil extraktační zařízení, které vyluhovalo z hutního odpadu měď, zlato, stříbro a kobalt. V Žofinské huti v Moravské Ostravě byla spuštěna nová koksová vysoká pec. Práci zahájila nová válcovna, do provozu byla dána ocelárna se čtyřmi martinskými pecemi. Z popudu nového ředitele byla vystavěna železniční vlečná dráha z Vítkovic do Svinova. Kupelwieser svůj slib dodržel: Vítkovice se povznesly mezi nejlepší evropské hutní závody. V době, kdy do Vítkovic nastupoval, vyráběl podnik jedenáct tisíc tun surového železa, když odcházel, bylo to dvacetinásobně víc.
V roce 1883 navštívil Vítkovice německý ocelářský magnát Alfred Krupp, který po zhlédnutí provozů nabídl Kupelwieserovi místo technického ředitele jeho závodů v Essenu s ročním platem osmdesát tisíc marek. Ale Kupelwieser byl Rakušan tělem i duší, a proto odmítl. Vítkovice poté začaly vyrábět také pancéřové desky pro válečné lodě a při střeleckých zkouškách v Pulji byly výrobky z Vítkovic lepší než ty z Essenu i anglického Sheffieldu. Kupelwieser podporoval komplexní výstavbu Vítkovic, nechal vybudovat jesle, mateřské školy, odborná učiliště, pokračovací školu pro mladé mistry, školu pro dělnické dívky. Usiloval o to, aby se Vítkovice staly místem se samostatnou duchovní správou, s pomocí železáren byl zde vystavěn kostel, který na počest generálního ředitele nese jméno svatého Pavla. Vítkovice se staly dobře vedenou obcí a v roce 1908 byly povýšeny na město.
Po sporech s majiteli podniku, zejména s Rothschildy, Kupelwieser v roce 1903 z Vítkovic odchází. Kupuje ostrov Brioni v Jaderském moři a proměňuje ho v jedinečnou rekreační oblast. Víno, které se zde pěstovalo, odebírali i ostravští restauratéři. Bylo natolik skvělé, že nový hotel ve Stodolní ulici dostal jméno Brioni. Po první světové válce vydal Kupelwieser politickou studii, podle které se měly malé státy Evropy spojit po vzoru USA a vytvořit státní útvar se společným parlamentem a prezidentem. Paul Kupelwieser zemřel roku 1919 ve Vídni.

http://www.wittgenstein.estranky.cz/clanky/lide-kolem-karla-wittgensteina/paul-kupelwieser.html