Vladimír Jaromír Horák | Kdysi domov brenařů, dnes místo, kde dětská fantazie vykouzlí třeba i čerta… – archiv bulletinu 1/2016

Krajina je jako otevřená kniha, poznamenaná člověkem, jeho činností, ničením i kultivací, budováním i bořením. Dnes už z přírodní, člověkem nedotčené krajiny mnoho nezbylo. Zvykli jsme si tedy hovořit o krajině kulturní, o krajině, která je téměř úplně ovlivněna zásahem lidských rukou, ať je již výsledný efekt tohoto zásahu v současné době vnímán pozitivně nebo třeba i veskrze negativně. Nepřehlédnutelným prvkem kulturní krajiny jsou také haldy. I na ně se můžeme dívat z různé perspektivy. Haldy jsou umělé kopce, které jsou velmi typické pro tvářnost Ostravy. Kdysi je vytvořil člověk, ukládal na ně odpad z těžební činnosti nebo i sutiny z vybombardovaných ostravských domů, které podlehly zkáze na konci druhé světové války. Haldy tedy nevznikly najednou, ale materiál do nich byl ukládán po velmi dlouhou dobu. Každá ostravská halda je tak výsledkem činnosti několika generací lidí, je živoucí pamětí historie regionu, je spojena s lidskými osudy, snahami, s odhodláním, s lidskými radostmi a smutky. Rovněž z ryze prozaického, hmotného hlediska představují haldy velmi zajímavá místa, jelikož obsahují skutečně pestrou skladbu materiálů a surovin. Mohli bychom tady najít strusku, popílek, prachovec, pískovec, jílovec, břidlici, rudu, škváru, hořlavé lepky a také zbytky černého uhlí. Mnoho hald v minulosti zaniklo, byly odstraněny, například ty, které se nacházely na Černé louce, kdysi všeobecně známé pod lidovým označením „ostravské Alpy“. Na těch byla dokonce vybudována horská dráha jménem Tivoli, určená pro pobavení lidí. Jindy se jejich materiál použil při stavební činnosti nebo jako podklad pro nově budované rychlostní silnice či železniční náspy. Nicméně množství hald přetrvalo až do dnešních dnů, i když se, v řadě případů, jejich dřívější podoba proměnila k nepoznání. … více informací na kros12_web.pdf (krasnaostrava.cz)