Vojtěch Vlček | Jan Svoboda, přítel – archiv bulletinu 4/2014

Honza Svoboda, pan Svoboda, pan Jenda, tak jsme mu doma říkali. Nepřehlédnutelný, obrovitý, osobitý, typ prvorepublikového gentlemana. Archivář, historik, vynikající překladatel, zvlášť jeho znalost francouzštiny byla fenomenální. Sám sebe nazýval celibátníkem, starým mládencem, ne všechno v jeho v životě vyšlo. Osaměle žil ve své garsonce na Fifejdách, ale pro svou dobrosrdečnost měl několik dobrých přátel a řadu známých. Srdečný, s osobitým humorem, tak rád se zastavil s každým na kus řeči. Hluboce věřící, pravidelně chodíval na mši k salesiánům do „Don Bosca“ či do kostela do Přívozu. Svou víru poctivě žil a také praktikoval. Nezapomínal na potřebné. Ze svého skromného důchodu podporoval salesiánské dílo, lidi bez domova. Vzpomínám si, jak jsme společně párkrát navštívili bezdomovce pana Kašu, který přežíval i v třeskuté zimě venku ve svém příbytku ze dřeva a kartonů v místech, kde dnes ční nákupní centrum Futurum. Vždycky pro něj a jeho psy něco přinesl. Jeho velkou radostí bylo fotografování – portréty, momentky, dokumentování akcí, a nutno podotknout, že se uměl objektivem opravdu moc pěkně zahledět. Nabídl mi, že bude fotografovat mou svatbu. Nikdy nezapomenu, když jsme si dali s manželkou první manželské políbení, které pan Honza nestihl vyfotit. Naprosto suverénně pozastavil obřad a k pobavení nabitého kostela požádal o repete… Jako ostřílený vězeň komunistických kriminálů chodíval na srazy Konfederace bývalých politických vězňů, jezdíval na muklovské poutě a další akce. S úctou a obdivem hovořil zvláště o kněžích, kteří trpěli ve věznicích a táborech v 50. letech, mnohé z nich osobně znal – P. Huvara, P. Altrichtera. Byl to právě on, kdo mě podporoval v mých bádáních a prvních publikačních pokusech. Jsem mu za to vděčný. Návštěvy u něj byly vždy příjemně prožitými chvílemi – vůně bylinkového čaje, regály se stovkami knih, které dominovaly jeho bytu, a nekonečné diskuse s člověkem fenomenálních znalostí, širokého rozhledu a pevně ukotvených názorů. Velmi se rozčiloval nad vystrkujícími růžky komunistů a relativizováním jejich zločinů. Nedivím se mu, poté, co si od nich vytrpěl. Byl to hněv spravedlivého. Vadila mu průměrnost, omezenost, absence opravdovosti, asociálnost, Václav Klaus. Pan Svoboda byl oddaný stoupenec lidové strany. Velmi bolestná pro něj byla po roce 1989 setkání s bývalými vyšetřovateli, příslušníky StB, kteří ho týrali. … více informací na KROS-07-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)