Vychází kniha o vítkovickém nádraží

Ostravská pobočka Národního památkového ústavu vydává další publikaci, tentokrát věnovanou vlakovému nádraží ve Vítkovicích. Kniha s názvem  Nádraží Ostrava-Vítkovice – historie / architektura / památkový potenciál bude pokřtěna ve čtvrtek 15. února 2018 v 17 hodin v přednáškovém sále budovy Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě na adrese Odboje 1, Ostrava. Úvodní slovo k projektu přednese generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková. Publikaci představí editor knihy Martin Strakoš.Kniha Nádraží Ostrava-Vítkovice, s podtitulem Historie / architektura / památkový potenciál je dílčím výstupem projektu „Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR“ v rámci programu NAKI II.

Předkládaný svazek je pilotní publikací nové ediční řady odborných monografií. Autoři se v něm zabývají historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu.

Stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. Kniha má svým zaměřením přispět k památkové ochraně zmíněné výpravní budovy. V obecnější rovině poukazuje na památkový potenciál architektury 2. poloviny 20. století. Texty doprovázejí kromě archivních dokumentů i snímky současného stavu budovy od fotografa Romana Poláška. Graficky knihu upravil Martin Feikus.

Svazek sestává ze čtyř bloků. První se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhý blok, zaměřený na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Oba bloky napsal hlavní autor publikace. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, případně uvádí příklady nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy, o čemž pojednává první kapitola této části knihy. Ocelovou konstrukcí se zabývá druhá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný čtvrtý blok, nazvaný Dokumenty, obsahuje dva rozhovory. První se týká provozu železniční stanice, neboť zpovídaným je bývalý přednosta stanice Vladimír Kutý. Druhý rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým pojednává krom jiného o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl. Závěr obsahuje seznam pramenů a literatury a anglické resumé.