Výstava Aleny Foustkové v Industrial Gallery

Výstava s názvem Řekni mi, co čteš pičo (a já ti řeknu, kdo jsi) je sondou do světa jemného umění Aleny Foustkové, které stojí v protikladu ke konzumu a buranství. Tak jako dnes ve výtvarném umění dochází k odpoutání pozornosti od klasických žánrů směrem ke konceptuálnímu umění a novým médiím, dokáže Alena Foustková tyto dva světy ve své tvorbě spojovat. Kontrast a výrazná ambivalentnost ve spojení s promyšleným konceptem jsou prvky, které se v její práci prolínají a vytváří silný celek, který se vhodně doplňuje s prostorem ostravské Industrial gallery.
Vernisáž výstavy bude zahájena 6. ledna 2015 v 18. 00 hodin Jánem Gajduškem. Výstava trvá do 6. února 2015.
Řekni mi, co čteš pičo, (a já ti řeknu, kdo jsi) je název výstavy Aleny Foustkové v ostravské Industrial gallery. Autorka se v něm snaží upozornit na vulgaritu a buranství, které pomalu prostupují naší společností v kontrastu s křehkostí svých prací. Vulgarity nově začínáme slýchat v podání nejvyšších činitelů této země i tam, kde bychom očekávali jejich kultivované projevy. Deformují tedy určitou občanskou úctu, kterou chováme například k funkci prezidenta republiky. Název také odkazuje k osobní zkušenosti autorky, která na ostravské tramvajové zastávce zaslechla rozhovor, kde muž řekl své ženě: „Nestuj jak piča!“ Absurdita této věty společně s podobným vyjadřováním hlavy státu jsou zde v silném kontrastu s poezií Jana Skácela, jehož texty nenápadně prostupují dílem Aleny Foustkové.
Její tvorba je kombinací klasických žánrů s promyšleným konceptem. Reflektuje v ní vztah moderního člověka přehlceného informacemi a pohybujícího se ve změti konzumní společnosti. Ta je v jejím podání protikladem ke kráse, která nás každodenně obklopuje, ale často ji nejsme schopni vnímat.
Četba poezie jako aktivita, která se pomalu vytrácí z našich životů je zde zastoupena díly s básněmi Jana Skácela. Jsou zde použity celé knihy, které vytváří zvláštní prostorové objekty. Texty básní v nich lze libovolně nalistovat, jinde se v díle pomalu vytrácejí. Podobně jako se nám časem vytrácejí i vzpomínky například na dětství, nám Alena Foustková předkládá několik příkladů, jak v jejím podání k tomuto mizení dochází. Text je silným tématem jejích prací a na výstavě máme možnost jej spatřit prakticky ve všech dílech. Text mizející, text nečitelný, text ve tvaru kódu nebo etikety a text jako symbol. Tím vším umělkyně naráží na přehlcenost dnešního světa textem a to, že jej často již ani nevnímáme.
Jedním z nejvýraznějších vizuálních symbolů, který prostupuje tvorbu Aleny Foustkové je čárový kód. Využívá jej v mnoha různých variacích, jak materiálových tak tvarových a prolíná jím své objekty a obrazy. Kód na etiketě každého výrobku je prvkem, se kterým se setkáváme denně a bez něhož by spotřebitelský koloběh jen těžko mohl fungovat. Stal se součástí našeho života, ale přesto jej jen stěží takto vnímáme. Je to odlidštěný symbol konzumu, který slouží automatizovanému sběru dat a jehož prostřednictvím získávají výrobky svou identitu. Pro nás ale tento shluk geometrizujících různě širokých černých čar znamená jen cosi zanedbatelného na etiketě produktu, který si koupíme. Čárový kód je tudíž fascinujícím příkladem odlidštění současné konzumní mašinérie a Alena Foustková jej ve svých dílech používá tak rafinovaně, že divák často ani nepozná, že výsledný tvar pochází právě odtud.

Zdroj: TZ Industrial Gallery

IMG_0786.JPG