Výstava inspirovaná Bezručovým dílem nabídne aktuální tvorbu předních českých umělců

Galerie PLATO připravila na prosinec novou výstavu inspirovanou dílem básníka Petra Bezruče. Vernisáž výstavy s názvem Kdo na moje místo se koná 16. 12. 2014 v 18 hodin v galerii Multifunkční auly Gong v Ostravě. Výstava, která je volně inspirovaná životem a dílem Petra Bezruče, představí na dvacet předních českých umělců včetně Jana Merty, Viktora Koláře, Jiřího Surůvky, Barbory Kleinhamplové a Slávy Sobotovičové, ale nabídne i díla maďarského radikálního filmaře Tamáse St.Aubyho. Vernisáž zahájí kurátoři výstavy Zbyněk Baladrán a Marek Pokorny. Výstava potrvá do 22. 3. 2015.

Skupinová výstava vychází z nového čtení poezie Petra Bezruče jako příkladu nonkonformního, vzdorného a odbojného gesta, které bylo překryto v posledních šedesáti letech ideologickým nánosem. Bezručovo dílo je bezprostředně spojeno se sociální a národní situací ve Slezsku na konci 19. století a dodnes čtenáře fascinuje.

Text kurátorů výstavy:

“ Nepředpojatá četba Slezských písní Petra Bezruče, kterou jsme každý sám za sebe podnikli, nás přesvědčila o tom, jak přesvědčivý a naléhavý je tento text jako celek. A jak neuvěřitelně silné jsou některé jednotlivé básně, zmršené pro naše generace povinnou četbou, recitováním na soutěžích a přivlastňováním si vlastně už znivelizovaného díla normalizační ideologií. Přímočarost i monumentální obraznost či specifická (expresivní, ale přesná) metaforika zejména v případě opisu vzdoru vůči utrpení, nespravedlnosti společenského řádu a jeho útlaku, ale také věcná zkratka a v případě intimních čísel dojímavá bezbrannost či ironická pointa, rezonují i dnes. Odkazy k antice či k Hölderlinovi se navíc vymykají petrifikovanému pohledu na Bezruče a z horizontu jeho vnímání jako básníka běžně unikají.

Nové čtení Slezských písní bez předsudků nás vedlo k identifikaci základních témat, topoi, intencí a strategií, které jsou v jednotlivých básních přítomné a na nichž je budován celek této knihy, abychom je vepsali do půdorysu výstavy současného umění. V principu jsou totiž v textu Slezských písní obsaženy motivy a problémy, s nimiž se tak či onak potýká i dnešní umění, respektive lze v něm ekvivalent toho, co zaměstnávalo Bezruče jako básníka, nějak rozpoznat, najít.

Původní snaha věnovat se jen textu, nám ale nakonec přišla poněkud pošetilá. Od druhého života Petra Bezruče jako adorovaného „pěvce utrpení a vzdoru“, respektive jako společensky významné postavy (která se postupem času mění v karikaturu sebe sama), od polemiky na téma přivlastnění si cizích textů či od jeho nešťastné snahy korigovat a upravovat znění jednotlivých básní a od propagandy vytvářející novou vrstvu zakladatelských mýtů nelze odmýšlet. Rozhodli jsme se proto brát Bezruče jako výjimečného básníka i emblematickou postavu české kultury. Jeho tvorba i ambivalentní recepce jeho díla se staly klíčem k výběru autorů (a s nimi spojených tvůrčích strategií a témat) i konkrétních uměleckých děl, které by „zpřítomnily“ bezručovský půdorys současného umění.

Jde nám o aktualitu velmi abstraktně pojmenovaných koordinát, vypreparovaných z naší četby Slezských písní. Nesnažili jsme se o čistotu metody. Jedná se nám jak o obsah, ideu, tak i o literární prostředky, styl, námět, poetiku – a to bez hierarchie. Název Kdo na moje místo je výzva i otázka, která tematizuje kontinuitu a diskontinuitu, identitu a ne-identitu, kterými se vyznačuje postavení (role a funkce) umělce a umění ve společnosti, ale také výrazové prostředky a smysl umělecké tvorby. Bezruč se tedy pro nás stal jakýmsi referenčním bodem při přemýšlení o různých podobách a aspiracích současného umění. A současné umění něčím jako pokračováním Bezručova tvůrčího gesta jinými prostředky v jiném kontextu.“

Zbyněk Baladrán, Marek Pokorný, listopad 2014

Plato-Kdo-na-moje-misto