Ze vzpomínek Luďka Eliáše – archiv bulletinu 3/2018

Běžný denní režim v Osvětimi byl … to byl takový stereotyp, který začínal časně ráno takzvaným apelem, všichni museli z bloku, seřadit se a bylo sčítání, poněvadž v tom byli tedy nacisté velmi důslední. Někdy dokonce se stálo hodiny, když někdo mezi tím někde umřel nebo něco takového, prostě když ten počet nesouhlasil, tak dokud se nezjistilo, jaká … kde kdo je a tak dál, tak se stálo velmi dlouho, bez ohledu na počasí. Potom byla snídaně. Pokud se tomu tak dá říkat. Šli jsme zpátky do toho bloku a dostali jsme každý sběračku takové tekutiny hořké, nějaký asi to byl bylinkový čaj, a to bylo všechno. A potom si nás vybírali do různých pracovních komand. Já jsem nezažil… z toho našeho oddělení, z toho takzvaného rodinného tábora, pokud vím, se nechodilo na práci mimo tábor. Práce byly v táboře. Štětovaly se ty cesty neustále, opravovaly se věci, čistily se latríny, pochopitelně, to byly dlouhé baráky, kde se … kde lidé hromadně konali svoji potřebu a které bylo neustále nutné vyvážet a tak dál. Byly někdy i větší, takové šťastnější úkony, třeba, já nevím, chodit … jít loupat brambory do takzvané bramborárny pro tu táborovou kuchyň, která vyvářela a tak dál. Byly to práce tohohle toho, tadydle toho druhu. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2018/09/KROS22.pdf