Známý brněnský umělec Bohumír Matal vytvořil v Ostravě dnes již zaniklou vitráž pro hotel Fénix

Výstava Bohumíra Matala, kterou můžete do 28. září 2014 navštívit na brněnském Špilberku, připomíná nejen jeho malířské dílo, ale také jeho umělecké práce v interiérech. V Ostravě Matal vystavoval v roce 1957, výstava však byla přijata velmi kriticky a ředitel Domu umění Petr Holý byl tehdy kvůli výstavě propuštěn. Svobodná tvorba tohoto osobitého umělce se neslučovala s tuhým komunistickým režimem tehdejšího Československa, natož pak „rudé“ Ostravy. Matal v Ostravě vytvořil vitráž a mříž hotelu Fénix, ta se ale bohužel nedochovala. Více o autorovi a brněnské výstavě v textu kurátorky Martiny Švikové:

“ Osobitá metafora člověka žijícího v podmínkách moderního města, obdivuhodný cit pro barvu, nekonečná variabilita tvarů a konstrukčně promyšlených forem, jejichž rytmika a harmonie prozrazují upřímnou lásku malíře k hudbě, učinily z Bohumíra Matala jednu z nejvýraznějších osobností české poválečné malby.

Do uměleckého života se brněnský malíř Bohumír Matal (1922–1988) nesmazatelně zapsal již v polovině 40. let, kdy se přihlásil k teoretickým východiskům Skupiny 42 a stal se jejím nejmladším členem. Jako uzavřenou kapitolu za sebou nechal kresby v duchu imaginativního surrealismu, které posílal domů v dopisech z pracovních táborů v Německu, a ihned po návratu z internace se naplno vrhl do středu výtvarného dění. Roku 1945 se stal členem Umělecké besedy, SVU Aleš a Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Již o rok později jej Josef Šíma spolu s Paulem Eluardem vyzvali k účasti na výstavě nejvýznamnějších mladých umělců Československa Art Tchécoslovaque 1938–1946 v Galerii la Boëtie v Paříži. Na výstavě, jejíhož zahájení se zúčastnili i Louis Aragon, Tristan Tzara, Fernand Léger a další osobnosti pařížského kulturního života, byla vedle Matalových obrazů zařazena především díla umělců Skupiny 42, Skupiny Ra a skupiny Sedm v říjnu. V roce 1947 se teprve pětadvacetiletý Bohumír Matal, již tehdy neobyčejně zralý umělec, který se pod vlivem Pabla Picassa, Georgese Braquea a umění republikánského Španělska nebál ani monumentálních forem, dočkal první samostatné výstavy v brněnském Domě umění (doplněné plastikami Ladislava Zívra).

Politická situace v Československu po roce 1948 vývoj umělce se silnými morálními zásadami, vírou v humanitní ideály a svobodu tvůrčí činnosti značně zkomplikovala a Bohumír Matal z výstavního provozu na několik let nedobrovolně zmizel. Jeho další výstava v Kabinetu umění n. p. Kniha v Brně v roce 1955, na níž představil obrazy na pomezí abstrakce a deformované či jinak stylizované reality s tématy zátiší, kytic, portrétů žen se zrcadlem a cyklistů při závodech, vzbudila natolik negativní reakce v tisku, že musela být předčasně ukončena. Ještě o dva roky později stálo uspořádání Matalovy výstavy v Krajské galerii v Ostravě jejího ředitele místo. Jedním z posledních ostrůvků svobodné společnosti v Brně byla skupina přátel, intelektuálů a umělců, která se utvořila počátkem 50. let kolem Matalova ateliéru v ulici Česká. Z této společnosti pak roku 1957 vzešla tvůrčí skupina Brno 57, u jejíhož zrodu stál vedle Bohumíra Matala zejména Jánuš Kubíček, Vladislav Vaculka, Jan Novák, Ivan Ruller a teoretikové Petr Spielmann, Zdeněk Kudělka a Jaromír Zemina. Přestěhování na brněnský venkov počátkem 70. let sice Matalovi umožnilo klidnější a soustředěnější práci, před pozorností komunistických pohlavárů jej ale neuchránilo a v době tzv. normalizace se opět ocitl na indexu. Společnost přátel z ateliéru na ulici Česká ale Matala neopustila ani na mlýně v Prudké.

Proces abstrahování jevové podoby skutečnosti prostřednictvím dynamických, geometrizujících forem sevřených pevnou linií Bohumír Matal vystupňoval až ve stylizovanou, silně reduktivní tvarovou zkratku. V 60. letech se však od viditelné podoby světa zcela odpoutal a uchýlil se k organickým explozím barev a emailových struktur, v touze postihnout prostor „před“ nebo „za“ vizuálně postižitelnou skutečností, amorfní matérii světa (např. Prakrajina, Ikarův pád). Vlivem teoretických studií Jindřicha Chalupeckého a dalších impulzů si Matal zanedlouho uvědomil, že se z jeho obrazů vytratil člověk a stopa, která po něm v matérii světa zůstává. V roce 1968 Matal zavrhl princip řízené náhody a vrátil se k řádu, pevně vedené linii, geometrickým formám a promyšlené barevné skladbě, s jejichž pomocí včlenil lidskou postavu do svébytného světa obrazu (cyklus Přítomnost člověka, Ptačí herci, Pomníky).

Jádrem Matalovy malby se však stala samotná barva. Primárně jej nezajímá barva jako prvek formální skladby obrazu, ale barva jako taková, tedy barva v zárodečném stavu, kdy ji ještě nevnímáme jako součást konkrétního tvaru.

Výstava na půdě Muzea města Brna se zaměřuje právě na smysl Bohumíra Matala pro konstruktivní hodnoty barev, jenž se ve více či méně skryté podobě projevuje v celé jeho tvorbě. Jako konstruktér barvy dosáhl Bohumír Matal v 70. letech svého vrcholu (J. Císařovský).
Samostatná část výstavy se věnuje realizacím Bohumíra Matala v architektuře a veřejném prostoru a návrhům pro divadelní scénu. Matalova spolupráce s divadelníky a architekty byla historiky umění dosud spíše opomíjená, ačkoli tvoří nedílnou součást jeho tvorby. Jako absolvent speciálky pro dekorativní malbu prof. Emanuela Hrbka na Škole uměleckých řemesel, původně školený v dílně pro divadelní kulisy, měl Matal vynikající cit pro prostorové řešení monumentálních realizací, a mnoho architektů proto jeho spolupráci opakovaně vyhledávalo (I. Ruller, Z. Řihák, J. Brichta ad.). Řada Matalových realizací v Brně, Praze, Žďáru nad Sázavou, Ostravě, Košicích, Bratislavě a mnoha jiných městech se do dnešní doby bohužel nedochovala. Výstava je tedy jedinečnou možností seznámit se s některými z nich.“

Zdroj: http://www.spilberk.cz/vystava/bohumir-matal-konstrukter-barvy/
Více o Matalových realizacích v architektuře se dozvíte například zde:
http://is.muni.cz/th/329096/ff_b/DIPLOMOVA_PRACE_-_Matal.pdf

20140721-161621-58581131.jpg