Camillo Sitte a jeho urbanistické projekty v Ostravě
Pomník obětem první světové války v Přívoze, který jsme včera okrášlili, najdete na náměstí Svatopluka Čecha v Ostravě- Přívoze. Náměstí je prohlášeno památkovou zónou – jedná se o unikátní urbanistickou realizaci vídeňského urbanisty Camillo Sitteho. Přinášíme vám zde pár zajímavých informací o této významné osobnosti, která s nesmazatelně zapsala i do dějin Ostravy.
Na konci 19. století se radní Přívozu rozhodli pro výraznou modernizaci obce. Chtěli postavit kostel a radnici, současně ale vnést do nové výstavby, která souvisela s překotným průmyslovým rozvojem, pořádek a řád. Rozhodli se vytvořit urbanistický plán. Byl osloven vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte. Ten pak vtiskl Přívozu, ale i řadě dalších obcí včetně Moravské Ostravy podobu, která přetrvala do dnešních dnů. Sitte vytvořil pro Přívoz velkoryse pojatý projekt spojující architekturu s dokonalým výtvarným řemeslem. Centrum navrhl jako kompozici sedmi domovních bloků kolem prostorného obdélníkového náměstí, které je součástí Nádražní třídy, důležité dopravní tepny směřující k tehdejší Severní Ferdinandově dráze. Řada domů na nároží přiléhajících ulic je důkazem pečlivého výtvarného zpracování s arkýři a historizujícím dekorem. Centrum má skvělou dominantu – chrám Neposkvrněného početí Panny Marie. Sitte ho nejen navrhl, ale podílel se i na jeho výzdobě jako malíř (je autorem kresby andělů nad křížením lodí) i modelér. Jeho dílem je také fara v sousedství a zvláště pak nová přívozská radnice. Jde o stavbu v neorenesančním stylu palácového typu s nepřehlédnutelnou kupolovitou střechou. Fasáda je pozoruhodná reliéfní výzdobou a dalšími doplňky.
Od roku 1893 až do své smrti v roce 1903 se Camillo Sitte zabýval urbanistickými problémy Moravské Ostravy. Stavební čáry historické části města jen nepatrně korigoval a kvůli příliš úzkým uličkám navrhl jednosměrné vedení dopravy. Nedaleko centra mělo být – podle jeho návrhů – několik čtvrtí. Za divadlem Antonína Dvořáka navrhl řadu segmentovitých bloků, na dnešní Sokolské měly být charakteristicky protáhlé bloky domů, což ale vyvolalo u majitelů parcel a některých průmyslových podniků odpor, takže se z jeho návrhu ke škodě budoucích generací uskutečnilo jen málo. Pouze v ulici Na hradbách, přiléhající k Havlíčkovu nábřeží, a pak ještě před Divadlem Antonína Dvořáka byl jeho záměr respektován.
Vrcholným dílem Camilla Sitteho se stal urbanistický plán Mariánských Hor. Tady vyniká především estetické pojetí projektu spojené s technickými potřebami obce ve stylu půvabných představ o zahradních čtvrtích. Mezi dvěma komunikacemi se vytváří trojúhelník, přičemž na severovýchodě takto definovaného centra navrhl – podobně jako u Moravské Ostravy – velký vzdušný sad doplněný drobnou zahradní architekturou a několika vodními plochami. Do čtvrti přiléhající k parku zakomponoval aleje, předzahrádky, plochy s volnou zelení apod. Na západní straně města počítal s vilovou čtvrtí. I když potřeby města jsou ve 21. století zcela jiné, staly se Mariánské Hory přičiněním tohoto architekta v koncepci zástavby zcela jedinečné a odlišné od ostatních městských částí Ostravy. Zdejší radnice se snaží tento styl s jistou dávkou ohleduplnosti a citu dodržet.
Městské čtvrti Sitte navrhoval podle klasických zásad: čitelná kompozice ulic a náměstí, jasný společensky významný střed a vedle toho klidné, prosvětlené, ale nepříliš široké (ty jsou příliš prašné a příliš provětrávané, a prach z nich je roznášen do vnitrobloků) ulice. To vše ukazuje jasné vědomí toho, co je potřeba k pohodlnému a příjemnému městskému životu. A ctění zásad, které však už tehdy působily staromódně. Tím spíše, že Sitte architekturu a města bránil před technicizmem (nikoli technikou!), vadily mu uniformní městské bloky a kritizoval jednostrannou preferenci technologické funkce městských prostor a domů. S odkazem na tradici upozorňoval na to, že město či stavba je víc než jen technologická – utilitární – funkce. Nakonec – hlavně jako varování – napsal útlý, ale velice působivý svazek nazvaný „Stavba měst podle uměleckých zásad“. Je to kniha dodnes velmi aktuální, která by měla být povinnou četbou pro všechny, kdo o podobě měst rozhodují.
„Úvahy o způsobech zakládání měst patří dnes k palčivým otázkám doby“, tvrdí autor knihy „Stavba měst podle uměleckých zásad“ hned v jejím úvodu. Sitte si všímá toho, jak se do popředí zájmu architektů dostávají problémy dopravní, technické či hygienické a jak jsou zároveň podceňována a někdy zesměšňována hlediska umělecká. Podle Sitteho se při navrhování a tvorbě měst „v technickém ohledu vykonalo velmi mnoho a naopak v ohledu uměleckém téměř nic.“ To je vlastně důvod, proč kniha vůbec vznikla, je jakýmsi návodem pro urbanisty, jimž zprostředkovává poznatky autora ze studia evropských historických měst a jistě i jeho názory. Jasně to naznačují názvy i obsah jednotlivých kapitol: Vztah mezi budovami, pomníky a náměstími; Uvolnění středu; Uzavřenost náměstí; Velikost a tvar náměstí; Nepravidelnost starých náměstí; Skupiny náměstí; Motivická chudost a suchopárnost moderních městských souborů; Moderní soustavy; Meze umění v moderních městech; Zlepšený moderní systém a nakonec samozřejmě Příklady regulace města podle uměleckých zásad.
Sitte byl přesvědčen, že město je především prostorem pro život člověka, a proto například náměstí není volný či dopravní prostor, ale především a hlavně prostranství určené k veřejnému životu. Největší pozornost proto věnuje – s odvolávkami na příklady z historických měst – „uměleckým“ či estetickým pravidlům tvorby městského prostoru. Přitom upozorňuje na potřebu vhodných proporcí, správného umístění dominant apod. Za zmínku stojí skutečnost, že ačkoli Sitte sám nemá v oblibě rovné a pravoúhlé tvary (jsou „bezcitné a proti přírodě“), uznává, že i s nimi je možno vytvořit město přívětivé a umělecky působivé.
Téma knihy „Stavba měst podle uměleckých zásad“ neztratilo nic na své aktuálnosti, přestože dílo bylo poprvé publikováno v roce 1889. Proto se také Sitteho urbanistický manifest stále objevuje v edičních plánech nakladatelství po celém světě.
Camillo Sitte se narodil 17. 4. 1843 ve Vídni, kde vystudoval architekturu a dějiny umění. V roce 1872 se stal ředitelem nově vytvořené Státní uměleckoprůmyslové školy v Salzburgu, aby za pár let na to založil a vedl stejně zaměřenou školu ve Vídni. Z rozsáhlého oboru architektury se věnoval především stavbě měst, respektive jejich urbanismu. Camillo Sitte, u nás zatím nepříliš známý a teprve dnes objevovaný, navrhoval regulační plány měst, přičemž překvapivě často se podepsal pod urbanistickou podobu českých měst. Za všechny zmiňme Děčín, Liberec, Teplice, Olomouc či Brno a především pak Ostravu. Pro severomoravskou metropoli vytvořil koncepci několika čtvrtí (Mariánské hory, Moravská Ostrava), když jeho rukopis je patrný hlavně v Přívozu. Přitom v této části Ostravy nezůstal jen u urbanismu, vyprojektoval také místní kostel, radnici a faru.
Zdroje:
http://www.ostrava2015.cz/web/structure/camillo-sitte-vizionar-moderni-ostravy-67.html
http://liberec-reichenberg.net/autori/karta/jmeno/4-camillo-sitte
http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/12852/camillo-sitte-urbanisticky-apel/