Fotoreport: Od Heřmanického rybníka k zoologické zahradě
V neděli 24. září 2017 uspořádal Antikvariát a klub Fiducia ve spolupráci s okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu další vycházku pro širokou veřejnost inspirovanou nedávno vydanou Mapou ostravských výletů. Rámcem trasy výletu (v mapě je označen číslem 17) se staly dvě zdejší významné přírodní lokality, Heřmanický rybník na počátku a zoologická zahrada v ostravské Stromovce na samém konci, tudíž by tuto pouť šlo nahlížet i jako potvrzení skutečnosti, že také příroda ve své rozmanitosti a jedinečnosti je hodnotnou a nedílnou součástí moderního velkoměsta.
Na úvod čekalo na organizátory milé překvapení: po dnech (vlastně spíše týdnech) vytrvalých dešťů jen nejzarytější optimisté odhadovali, že by v neděli ráno na místo srazu u někdejšího dolu v Ostravě-Heřmanicích mohl vůbec někdo dorazit. Ještě v sobotu v poledne i navečer vydatně pršelo, výrazně se ochladilo a všechny cesty a ulice města byly mokré a plné kaluží. Avšak opět se prokázalo, že Ostravané (tedy alespoň někteří) zkrátka nejsou „cimprlich“ – a šlo o radostné zjištění. Výlet se tedy mohl uskutečnit dle původního plánu, vzdáváme za to hold všem zúčastněným!
Od rozpadajících se správních budov zaniklé šachty vedla cesta kolem vodní plochy Heřmanického rybníka (pozoruhodného například už jen tím, že je do něj od roku 1972 nepřetržitě jímána slaná voda odčerpávaná z hlubin ostravsko-karvinských dolů). Před očima všech výletníků se tu na samém počátku otevřela scenerie plná bizarních kontrastů a paradoxů: vlevo ve směru postupu majestátně dýmala a doutnala mohutná heřmanická halda, vpravo se pak jako její živelný protipól zrcadlila klidná a mírná hladina rybníka obrostlého hustým rákosím. Bylo až cosi apokalyptického v tom, jak husté obláčky šedobílého dýmu či páry dramaticky stoupaly nad rozbitou a rozervanou zem (halda je postupně odtěžována), k intenzitě čehož jistě napomohly i ony výše zmiňované vydatné deště předchozích dní. U některých puklin a spár se na povrchu tvořil sirný květ a blízké okolí plnil typický sirný pach. A když se člověk nabažil tohoto uhrančivého výjevu víc než dost, prostě jen otočil hlavu na druhou stranu, spatřil rybářské posedy a domky tiše „levitující“ na dřevěných kůlech nad hladinou rybníka a náhle nabyl přesvědčivého dojmu, že se ocitl spíše v nějaké hodně vzdálené orientální destinaci…
Heřmanický rybník a jeho okolí je i ornitologicky velmi cennou lokalitou, významným stanovištěm v rámci ptačí migrace, o čemž svědčila i ptačí pozorovatelna zbudovaná na jeho západním břehu. Bohužel mnozí zdejší opeření obyvatelé, poslušni vrozených instinktů a patrně i pod vlivem studeného počasí posledních týdnů, se již vydali na dlouhou cestu směrem do teplejších krajin, takže eleganci a krásu ptačí říše zastupovaly alespoň početné skupiny všudypřítomných ukřičených racků (pomalu se převlékajících do svého zimního šatu) a také volavka nehybně nakrčená nad vodní hladinou jako nějaký meditující filozof či mudrc. Rybník lemovaly vzrostlé stromy a husté keře, mezi travinami se jako diadém třpytily pavučiny a intenzivní barevné imprese všem výletníkům trvale poskytovala zejména červeň hložinek a šípků stejně jako modř trnek či žluť zlatobýlů.
Z naturálních končin pak naše trasa pokračovala kolem krásného solitérního památného dubu (roste na dnes soukromém pozemku) k heřmanickému kostelu sv. Marka. Kde je stánek pro útěchu ducha, tam obvykle nablízku stává i hospoda (neb jde o „spojené nádoby“), a nejinak tomu bylo i zde, tudíž jsme využili velmi kvalitní nabídku restaurace Beseda ke krátkému občerstvení. Jen několik metrů od ní naproti kulturnímu domu se nachází v minulosti třikrát ukradená socha prezidenta Masaryka: poprvé ji de facto v 60. letech odcizili komunisté, když ji tajně odstranili z očí veřejnosti (tehdy šlo o bronzovou bustu od Jana Štursy, která se posléze ztratila neznámo kde), v 90. letech pak byla nahrazena novým bronzovým artefaktem, leč i ten byl následně ukraden (a zřejmě prodán ve sběrně druhotných surovin), a když pak sochař Jan Gajda zhotovil z umělého kamene novou podobiznu T.G.M., nějaký mizera a hlupák kupodivu zcizil i ji (možná proto, aby si ji nainstaloval někam na skalku namísto sádrového trpaslíka?). V Ostravě-Heřmanicích to umělecká díla ve veřejném prostoru evidentně nemívají lehké, přejme tedy současné bustě, aby na tomto místě vydržela pokud možno co nejdéle…
Počasí nám bylo po celou dobu vycházky více než přátelsky naladěno, nepršelo, u rybníka dokonce několikrát vysvitlo i slunce. A tak jsme kolem ostravské Stromovky a základní školy na Chrustové ulici posléze doputovali až k závěru naší cesty: zoologické zahradě. Jevilo se to jako symbolické a případné ukončení celé pouti, neb na starých mapách bývaly na jejich okrajích, tedy za hranicemi tehdejšímu člověku důvěrně známého světa, vyobrazena všelijaké divoká a nebezpečná zvířata. Hic sunt leones, stával tam varovný latinský nápis. Je skvělé, že i Ostravan má příležitost některá z těch zvířat (včetně lvů) zahlédnout na vlastní oči právě ve zdejší zoologické zahradě, aniž by mu od nich hrozilo nějaké nebezpečí. Ale je ještě skvělejší, že i nadále zůstává svět neznámý a neprobádaný a že se v něm pořád nacházejí krásná a pozoruhodná místa, kde lze zažít něco zajímavého či vzrušujícího, Ostravu nevyjímaje…