Fotoreport: Po zakázaných (cyklo)stezkách ke břehu Lučiny

V polovině června jsme v rámci konference WHo věnované životnímu prostředí uspořádali spolu s Antikvariátem a klubem Fiducia speciální vycházku nazvanou Po zakázaných (cyklo)stezkách  ke břehům Lučiny. Na začátku vycházky jsme hovořili o cyklostezkách v Komenského sadu a u Lučiny, které nejsou příliš šťastně vyřešeny a dochází na nich ke střetům cyklistů a pěších. Přímo za radnicí se třeba nedá dostat k lavičkám u řeky jinak než po cyklostezce, protože chybí chodník pro pěší. Ti, kdo například chtějí pěšky dojít z Komenského sadů k Slezskoostravskému hradu, mají na výběr buď přejít přes několik frekventovaných vozovek a po rozbitých chodnících a nebo využít právě cyklostezku, jež vede po nábřeží. U Lučiny potom na pěší není zřetel brán vůbec, neboť zde vede jen cyklostezka. Bohužel se nepodařilo cyklostezky vybudovat jako sdílené stezky pro cyklisty i pěší, navzdory tomu, že jde o stezky vedené přes oblíbená výletní místa. Jak jsme si na procházce ukázali, je to velká škoda, protože  například údolí Lučiny je cennou přírodní lokalitou v těsném sousedství Slezskoostravského hradu, potažmo centra města.

Procházku vedl geolog Jan Lenart z Ostravské univerzity, který hovořil nejen o řece a o vlivu těžby na ni v minulosti, ale také o okolních svazích či tamních skalách a podzemních prostorách. Navštívili jsme dokonce unikátní jeskyni, ve které žijí malí vodní raci, takzvaní blešivci. Cestu jsme si museli doslova vysekat, protože  jeskyně je schovaná uprostřed „džungle“. Druhým průvodcem nám byl  literární kritik a amatérský přírodovědec Pavel Hruška, který hovořil  o geniu loci a přírodních zajímavostech míst, jimiž jsme procházeli. Na závěr procházky jsme u řeky Lučiny zatloukli naučnou ceduli o této cenné přírodní lokalitě.

20