Iva Málková | Medailon Vladimíra Macury – archiv bulletinu 4/2015

Vladimír Macura (1945–1999) se narodil v Ostravě, kde prožil dětství, absolvoval základní a střední školu, napsal první verše a publikoval je jako člen klubu mladých literátů Autoři v povijanu. V roce 1963 začalo jeho „pražské“ období. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (česká a anglická literatura a literární věda), nejdříve se stal stážistou a poté odborným, posléze vědeckým pracovníkem a nakonec zástupcem ředitele a ředitelem jednoho z ústavu akademie věd, který dnes známe jako Ústav pro českou literaturu AV ČR. V tvůrčím životě byl básníkem, kritikem, literárním historikem, sémiotikem a překladatelem. Zabýval se českou i světovou literaturou (zálibou byla literatura a kultura Estonska, založil také Baltský svaz). Jeho prózy vycházejí z obrazu nelehkých milostných vztahů – Něžnými drápky (1983), ironizují intelektuální svět – Občan Monte Christo (1993), vracejí se k národnímu obrození – Informátor, Komandant, Guvernantka, Medikus, souborně v tetralogii Ten, který bude (1999). Nejčastěji je vyzdvihován právě jeho odborný výklad českého národního obrození jako kulturního typu – Znamení zrodu (1983, rozšířeno 1995). Zabýval se kulturními mýty – Český sen (1998), sémioticky přehlédl období budování komunistické společnosti – Šťastný věk (1992), aj. V roce 1998 byl oceněn Státní cenou za literaturu. V roce 2014 vydalo nakladatelství Academia monografii Pavla Janouška Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou. Úvod povahopisný. Od roku 2015 začínají vycházet jeho Vybrané spisy. … více informací na KROS-11_web.pdf (krasnaostrava.cz)