Ivan Binar | Fenomén TRAMP – archiv bulletinu 1/2015

Časopis TRAMP vycházel v Ostravě v letech 1965 až 1971. Číslo 3, březnové, bylo poslední. Březen – měsíc probuzení nebo také měsíc vran (podle indiánského kalendáře). Ačkoli vytištěno, už se na stánky Poštovní novinové služby nedostalo. Časopis byl zastaven z moci úřední. Náklad skončil na břehu řeky Moravice, ve stoupě papíren v Žimrovicích. Dva jeho redaktoři – Petr Podhrázký a Ivan Binar – seděli od 25. února 1971 ve vyšetřovací vazbě v Ostravě na Krajzáku obviněni podle paragrafu 100 trestního zákona z pobuřování z nepřátelství k společenskému a státnímu zřízení republiky, písmeno c, proti spojeneckým nebo přátelským vztahům republiky k jiným státům. Jiným státem byl Sovětský svaz, jehož vojska toho času republiku okupovala. Poslední číslo měsíčníku pro všechny milovníky přírody a volnosti má na titulní straně obrázek Petyho Barče: dva trempíři na prosluněné louce hledí do dáli, třetí si vsedě pohrává se stéblem trávy. V redakci na Dimitrovově 15 zůstala jenom tajemnice redakce, dobrá duše paní Jindřiška Břečková, v tu chvíli bez práce. Normalizátoři z Krajského výboru KSČ si mohli odfajfknout další splněný úkol. Na Pedagogické fakultě vyházeli reformní komunisty, rozprášili celou katedru marxismu-leninismu a zřídili novou. Také čistku v krajském deníku Nová svoboda už měli dávno za sebou. Redaktory nahradili spolehlivými dělnickými dopisovateli hned po vstupu vojsk; jenom technický redaktor Erik Wojnar-Stařík (shodou okolností člen redakční rady Trampa) tam zůstal, na technickou stránku novin noví soudruzi redaktoři nestačili. Taky Červený květ, jediný ostravský časopis věnující se literatuře, umění a kritice, už delší dobu nevycházel. (Jeho šéfredaktor Věnceslav Juřina pak publikoval v Trampu pod pseudonymy Petr Oramus a Adolf Pěkelko.) Jenom ten Tramp ještě v Ostravě strašil… Nebyl jsem u vzniku časopisu, s mým „trampstvím“ je to na pováženou, k redaktorování jsem přišel jako slepý k houslím. Spískal to vlastně Luděk Nekuda, který mě seznámil s Gaučem. Gaučo – Jiří Goj, to je hlavní postava, duchovní otec a šéfredaktor Trampa; pilíř, hybatel, autor koncepce a znamenitý novinář. Člověk svobodomyslný, charakterní a odvážný. A taky tramp tělem a duší, znalec svých čtenářů. Věděl přesně, komu je časopis určen a jak má vypadat. Poprvé jsme se setkali na Městském výboru Československého svazu mládeže někdy kolem roku 1968. Přítel a kolega z divadélka Okap Luděk Nekuda se tehdy u svazáků živil v jakési kulturní funkci a Gaučo tam měl místnost – redakci Trampa. Městský výbor ČSM byl totiž vydavatelem časopisu. Každá tiskovina musela spadat pod nějakou politickou nebo společenskou organizaci. Zosobněním vydavatele Trampa byl Zdeněk Mikolajczyk, v tiráži vedený jako zástupce šéfredaktora nebo předseda redakční rady, ve skutečnosti urovnávač průšvihů, neboť byl soudruhem nahoře dobře zapsaným a Tramp se mu líbil. Gaučo mi hodil lano. Časopis byl v rozkvětu a potřeboval někoho se slušnou češtinou a znalostí pravopisu. Pracoval jsem tenkrát v Krajském domě pionýrů a mládeže v Mariánských Horách v programovém oddělení a Gaučova nabídka byla lákavá. Tramp sliboval svobodnou novinařinu a to mě lákalo. Československý svaz mládeže se za „obrodného procesu“ rozpadl, vznikly nové mládežnické organizace, také Česká tábornická unie, v jejímž čele v Ostravě stanul Zdeněk Mikolajczyk. Vydavatelem Trampa se tedy stala unie. … více informací na KROS-08-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)