Ivo Kaleta | Pár obrazů z minulého světa – archiv bulletinu 4/2019

Vzpomínat na osmdesátá léta je mi protivné, na revoluci trapné. Ostatně naše studentská stávka na Pedagogické fakultě měla jen omezený vliv na běh událostí. Zato vystoupení Ostraváků v listopadu 89 podle mého soudu zásadně přispělo k tomu, že této revoluci můžeme říkat sametová. Právě horníci a dělníci z těžkých provozů, na které komunisté tak spoléhali, ti tolik oslavovaní hrdinové socialistické práce neváhali v pravý čas tvrdě a nekompromisně podpořit studentské požadavky. Tím vzali režimu poslední naději, že se má o koho opřít. Snad si na tohle téma nějaký historik jednou najde trochu času, za sebe přidávám několik obrázků z těch dávných dob. PRVNÍ PŮLE OSMDESÁTEK ANEB OSTRAVSKÉ SOCIALISTICKÉ PASTORÁLE Vše mělo být tak nějak radostně krásné, ale nebylo, navzdory tomu, že proběhl už XVI. sjezd KSČ. A tak zatímco Václav Havel seděl v Heřmanicích, soudruh Mamula, v honbě za smělými cíli pětiletky, sázel do kalendářů jednu pracovní sobotu za druhou. Letargické obyvatelstvo tahalo z šachet dnem i nocí hory uhlí a vlastními plícemi filtrovalo všudypřítomný popílek. Odměnou mu byly mosazné metály a čestná uznání ve formě laciných diplomů. Smrt soudruha Brežněva doprovázel dočasný zákaz vysílání písně Václava Neckáře „Dobrou zprávu já přináším vám“ v rádiu a televizi. Rudá armáda si připsala další úspěch, když její stíhačky slavně zvítězily nad civilním korejským letadlem KAL 007. K zemi šlo 269 narušitelů vzdušného prostoru SSSR. Ale nebylo tehdy všechno špatné, jak nám trpělivě připomínají zkušení soudruzi. Například na Prvního máje se všichni mohli do sytosti vymávat a vyskandovat a po průvodu ožrat do bezvědomí. Na MDŽ opět, jen tentokrát byli všichni namol už dopoledne a bez průvodu, takže procítěné televizní verše soudružky Švorcové, věnované statečným pracujícím ženám-matkám, neměl kdo poslouchat. Tyhle bakchanálie vyvažovaly zádumčivější oslavy výročí VŘSR. Ve tmě sychravých listopadových podvečerů táhly hloučky dětí, iluminované mihotavými lampiony, tmou – k některé z místních stranických svatyň. Obvykle šlo o sochu nějakého komunistického darebáka; v Porubě se například dorost shromažďoval pod sochou zjevně nasraného Lenina, který si pravicí tiskl k hrudi nějaký neblahý dekret a levicí odvětrával kabátem zapařené pozadí. Tady byly děti zasvěcovány do podstaty juliánského mystéria, které zapříčinilo, že událost, jež se přihodila ruským soudruhům kdysi dávno 25. října, slaví čeští soudruzi až 7. listopadu. Většina českého a slovenského lidu se též nadšeně účastnila nácviku robotických spartakiádních sestav pro rok 1984. Ti, na které nevyšly červené trenýrky a bílé nátělníky, mohli o víkendech robotovat na akcích Zet. Svazáci hopsali s Michalem Davidem non- -stop na diskotékách, charakterní mládež si hořce brumlala: „Když je dnes člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet.“ A čas se úmorně vlekl. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2020/01/KROS27_online.pdf