Jakub Ivánek | Umění a veřejný prostor v Ostravě-Hrabůvce – archiv bulletinu 1/2015

V bulletinu Krásná Ostrava 2/2014 jsme se zabývali degradací veřejného prostoru v okolí sídliště Volgogradská a obchodního střediska Kotva v Ostravě-Zábřehu. Nyní bychom si chtěli povšimnout několika míst v Ostravě-Hrabůvce, která byla podobně jako „Nový Zábřeh“ v době svého vzniku projektována coby velkoryse utvářené sídliště s požadovaným zázemím a doplněna o tehdy samozřejmý umělecký prvek. Zajímat nás budou zejména tři okrsky – dva tvořené prakticky ulicemi Klegova a Mitušova a třetí odpovídající zhruba rozloze sídliště Letiště (především ulice Krestova a Františka Hajdy) – soustřeďující obytné bloky i tzv. občanskou vybavenost. Zatímco v případě Zábřehu jsme museli být k současnému stavu veřejného prostoru veskrze kritičtí, posouzení Hrabůvky nabídne bohatší škálu kritického pohledu, třebaže negativní jevy budou bohužel převažovat i zde. Všechny zmíněné prostory byly projektovány v nejšťastnějších letech české architektury a umění 2. poloviny 20. století, tedy v letech šedesátých, ačkoli mnohé byly dotaženy až v době demokratického stmívání na přelomu 60. a 70. let, případně až za „normalizačního“ temna 70. let, které však překvapivě vydávalo na poli výtvarného umění pozoruhodné plody. To bylo dáno jednak dobíháním starších projektů, jednak svobodným školením autorů 60. let, kteří si osvojili trendy moderního výtvarného umění (zejména levicového, jak svědčí převládající návaznost na osobnost anglického sochaře Henryho Moora), navazovali na modernu předválečnou, a překonali tak epizodu poúnorového socialistického realismu 50. let (za výrazný zlom v jeho odeznívání lze považovat expozici českého pavilonu na výstavě EXPO 1958, která nastartovala všeobecnou oblibu tzv. bruselského stylu, jenž nejen v oblasti designu propojil všední den s výtvarnem, a výrazně tak estetizoval život člověka 60. let). Výtvarné přesvědčení těchto autorů směřovalo často ke stylizované fi gurativnosti, informelní abstrakci či geometrické abstrakci podložené myšlenkami tzv. nové citlivosti. Ačkoli ulice Klegova může dnes působit jako poměrně nevýznamná, zčásti neprůjezdná ulice, představovala již při projektování osu soustředění významných objektů občanské vybavenosti. Právě její přerušovanost a dopravní roztříštěnost přitom lze vnímat jako krok vstříc lidem, kterým je určena – dětem směřujícím do školy či za hrou, procházkám, odpočinku či zábavě občanů ve chvílích volna. Klegova nikdy nebyla ulicí v pravém slova smyslu – lze ji vlastně vymezit prostorem mezi vlastní ulicí a blokem panelových domů, které ji dělí od rušné třídy Dr. Martínka. Prostor je pak propojen i s vedlejšími okrsky – na severu přechází centrálním parkem na místě zrušeného hřbitova a sousední dvojškolou do oblastí kolem ulice Provaznické, na západě, u polikliniky a obchodního střediska lidově zvaného Hlubiňák, se přelévá do prostoru u třídy Horní, na jihu je propojen se sídlištěm Letiště dvěma podchody pod ulicí Dr. Martínka. Východní z těchto podchodů ústí na severní straně do centrálního prostoru s občanskou vybaveností pro ulici Klegovu. Toto prostranství (či jakési náměstí) je ze dvou stran obstoupeno objektem okrskového střediska od architekta Miloslava Dydowicze, označeného dnes nápisem Savarin (v dřívějších dobách však Stalingrad). Protože bylo toto místo zamýšleno jako jádro celého okrsku a místo setkávání lidí, byl také na jeho uměleckou výzdobu kladen zvýšený důraz. Hlavním výtvarným objektem střediska je dosud rozměrný reliéf z tryskaného hořického pískovce od Vladislava Gajdy, který bývá označován jako Vertikální motiv (vznikl na počátku 70. let; připomeňme, že podobné reliéfní stěny vytvořil Gajda na základě projektu Dydowicze i pro nedaleké vstupy panelových domů z ulice Dr. Martínka). Jelikož protější, západní strana náměstíčka je víceméně otevřena do volného prostranství, stává se jediným dělícím prvkem stěna oplocení mateřské školy. … více informací na KROS-08-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)