Jan Král | Charta 77 v Ostravě. Ta druhá vlna – archiv bulletinu 1/2017

Bylo to takové malé společenství lidí, kteří nějakým způsobem zápasili s režimem víc, než bylo bezpečné. Bezpečné tedy ve smyslu zůstat na svobodě. I když termín na svobodě je hodně přitažený za vlasy. Tehdy, v našem krásném krajském městě Severomoravského kraje před rokem 1989… Přesnější než zůstat na svobodě je jistě termín nebýt ve vězení. Protože se svobodou mělo naše krásné krajské město Severomoravského kraje společného jen málo. Tedy kromě kina Svoboda, které hrávalo v Přívoze. Když přišla skutečná svoboda, proměnila Svobodu ve vietnamskou tržnici. Co je se Svobodou dnes, vlastně ani pořádně nevím. Vím ale, co je se svobodou. Máme ji tady. A to i díky Chartě 77. Když letos vzpomínáme její 40. výročí, zmínil bych jedinou, a to sice úplně poslední větu Prohlášení Charty 77. Mám ji totiž moc rád: „Věříme, že Charta 77 přispěje k tomu, aby v Československu všichni občané pracovali a žili jako svobodní lidé.“ Naše krásné krajské město Severomoravského kraje zasáhly dvě větší vlny podpisů Charty. Ta první hned při vzniku Charty 77, kdy prohlášení signovali spisovatel Ivan Binar a další lidé zejména kolem dávno zakázaného Divadla Waterloo. Jejich osudem se stal většinou exil. Těch, kteří podepsali někdy během první vlny a zůstali, bylo pár. O deset let později přišla druhá vlna, a to mladých, nepoznamenaných už prohrami a selháními roku 1968 jako předchozí generace. … více informací na kros-16_web.pdf (krasnaostrava.cz)