Jan Král | Ostravský samizdat aneb Příručka pro jeho potenciální budoucí vydavatele – archiv bulletinu 1/2014

Nevím, jestli je v mých silách vysvětlit, jak vypadaly cyklostylové blány a všechny další potřebné věci, které v 80. letech sloužily k šíření komunisty necenzurované literatury a informací. Ale alespoň se o to pokusím. Pokud vyloučíme opis rukou, měl člověk v osmdesátých letech prakticky dvě možnosti, jak psané dílo šířit. Základem byl samozřejmě psací stroj. S pomocí kopírovacího papíru se na něm dalo napsat zhruba pět kopií. Jinou variantu nabízel dřevěný rámeček a pár kousků dalšího vybavení. S tím se už daly dělat jinačí věci – množit dílo v desítkách kusů. O nějakých cyklostylech, případně kopírkách, které už v té době pravda existovaly, jsme si my, dělníci disentu, mohli v Ostravě nechat jen zdát. I když jsme se různě takovou techniku pořád pokoušeli sehnat, bylo to zkrátka nad naše síly. Stejně tak bylo nad naše síly sehnat někoho, kdo měl k podobným věcem přístup a byl by, byť za úplatu, ochoten se k nějakému ilegálnímu šíření ve větším měřítku odhodlat, a riskovat tak vězení. Vím, že takto to dělali v Brně, ale v Ostravě se zkrátka takoví lidé nenašli, a tudíž byla nutná „stará dobrá ruční práce“. Bohužel, žádný z mých rámečků porevoluční dobu nepřežil, zůstaly v některých z bytů, které jsem opouštěl, a dnes mne to docela mrzí. Mistrem v jejich výrobě byl Petr Šulák, zručný signatář Charty 77 a rovněž šikovný tiskař, toho času žijící na Šumavě. Ale postupně. … více informací na KROS 01 2013 web.indd (krasnaostrava.cz)