Jaroslav Michna: Umisťovat sochu do veřejného prostoru města není snadné. Ostravablog, 11. 12. 2013

Dnešními dny hýbe kauza instalace plastiky „koně-vozíku“ na rondelu před Novou radnicí v Ostravě. Toto místo není exponované jen díky poloze před monumentálním radničním průčelím a věží, ale i z důvodů pohledového vyústění osy významné třídy 30. dubna, která právě tímto rondelem končí. Prostor je vymezen prvorepublikovou zástavbou a nese mnohá výtvarná stigmata, v podobě reliéfů (Lauda, Kubíček), soch (Štorek, Ivanský), ale i dálkových osových průhledů Sokolská třída, ul. 30. dubna. Je to dominantní plocha i při pohledu z radniční věže.

Umisťovat sochu do veřejného prostoru města není snadný úkol, a proto je úplnou nutností, aby se vždy, když k tak sváteční příležitosti (v případě Ostravy obzvlášť) dojde, byla ustanovena komise, která by prověřila nejen prostorový kontext, měřítko, nebo např. vhodnost materiálu, ale i formálně-ideové vyznění plastiky a její citlivou a konkrétní instalaci. Např. umisťovat sochy do centrální části náměstí je kompoziční banalitou, stejně tak to může vyznít u soch na kruhových objezdech. Navíc křižovatka slouží primárně k bezpečnému průjezdu, není prostorem k vnímání uměleckého díla. To si přeci zaslouží trochu jiný kontext, kterých má mimochodem Ostrava mnoho. Nehledě k tomu, že pozornost potencionálního diváka je v zamořeném, hektickém prostředí, plném funících aut, také dosti omezena.

Pro posuzování soch ve veřejném prostoru musí být ustavena komise. Tento kontakt mezi městy a odbornou veřejností by měl být nejen dobrým mravem, ale standardem, už jen proto, že bude rozmělněna subjektivní vůle a naopak budou prověřeny všechny názory a postoje lidí, kteří mají k problematice co říct. Ostrava se však stále potýká s malostí vyplývající z nedostatku diskuze směrem ven.

Nyní se proti městu opět zvedla masivní vlna kritiky, je to jeden hřebíček do vizuální reprezentace města za druhým a netuším, kolik zpětných reakcí musí město dostat, aby se již poučilo a začalo konat jinak (máme tady Karolinu, městskou galerii, jakési vzkazky s dostavbou městských proluk…)

Obraz města utváří její kvalitní architektura, pomníky (které v Ostravě tragicky absentují), volné sochy a kultivovaná prostranství. Sebevědomé a kulturní město by mělo investovat tímto směrem a podporovat kvalitu, ovšem na základě oficiální spolupráce s architekty, výtvarníky zástupci památkové péče a designéry.

Moje osobní zkušenost z Hlučína, v němž působím jako referent památkové péče je naproti situaci v Ostravě naštěstí zcela jiná. Vedení města je přístupné dialogu a vztah k městskému prostoru bere jako veřejný zájem. Asi nejlepším příkladem je nové přemístění sochy Františka Štorka, která byla v roce 1972 zachráněna před likvidací sochařského parku Sympozia prostorových forem (1967, Ostrava) a ocitla se v Hlučíně. Město má nyní zájem plastiku rehabilitovat, což znamená její restaurování a nové přemístění na reprezentativnější místo v centrální části památkové zóny. Na tomto podniku se pracovalo více než půl roku a zainteresováni do toho byli zástupci NPÚ Ostrava a architekti v rámci komise pro regeneraci městské památkové zóny Hlučín. Na základě prověření území byl vypracován materiál a vizualizace, které byly předloženy k diskuzi, a následně byla vybrána vítězná varianta.

Jiný postup by mě v případě umisťování sochy ve veřejném prostoru ani nenapadl.

Zdroj: http://ostravablog.cz/komentare/umistovat-sochu-do-verejneho-prostoru-mesta-neni-snadne/