Jiří Hrdina | Andrew Kohn a ostravští Židé – návrat po 66 letech – archiv bulletinu 2/2014

Když americký filozof, kritik a spisovatel, pragmatista George Santayana prohlásil ve své knize Život rozumu (Life of reason, 1905–1906), že „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“, jistě netušil, jakého naplnění dosáhne tato věta v následujících sto letech historie. Kdy jindy si tuto nezpochybnitelnou pravdu připomínat, když ne právě teď. V době, kdy se politické strany napříč Evropou předhánějí v používání oněch vzletných slov, jakými jsou národ, vlastenectví a vlajka, v době, kdy se mezi pojmy národní a zájmy klade povinné rovnítko a pravda a láska se stala bezmála nadávkou. Jaké měl pocity Sigmund Kohn, když se v roce 1949 po desíti letech ocitl opět v emigraci, není těžké uhodnout. Tehdejší atmosféru nejlépe ilustruje článek z britského tisku, poněkud pateticky nazvaný „Dvakrát vyhnaný Čech našel útočiště“: Muž, který byl dvakrát nucen opustit své rodné Československo – poprvé před nacisty a podruhé před komunistickou tyranií, přijel v pátek do Gravesendu (město v severozápadním Kentu, v ústí Temže) spolu se svou 33letou manželkou a třemi dětmi. Muž zpoza železné opony je 44letý Sigmund Kohn. Našemu listu vyprávěl svůj příběh o zemi, která se v průběhu dvou let již dvakrát ocitla „v řetězech“. V roce 1938, před Mnichovskou dohodou, byl pan Kohn obchodníkem s obilím v Bruntále. Těsně předtím, než do města vpochodovali nacisté, se přestěhoval do Prahy. Když byla mobilizována československá armáda, i on oblékl uniformu. V březnu 1939 poprvé emigroval do Anglie a ihned po vypuknutí války se přihlásil do britské armády. Po porážce Francie se stal příslušníkem československých vojenských jednotek v Anglii. Během vojenské služby potkal učitelku, slečnu Marion McCombey, se kterou se také oženil. S příchodem míru se Sigmund Kohn vrátil domů vstříc rodinné tragédii. … více informací na KROS-02-2014-web.pdf (krasnaostrava.cz)