Jiří Machalický | Sen o ráji – archiv bulletinu 1/2023

Před časem mi zavolal známý ostravský malíř a sochař Eda Ovčáček, že mu v tamním Domě umění chystají velkou výstavu k devadesátinám. Nemá to být klasická retrospektiva, ale vybrané okruhy jeho tvorby. Nabídl mi, abych napsal jeden z textů do katalogu, nebo spíš ke knize, kterou mu chtějí při této příležitosti vydat. Nebyl už zdravý, zvlášť v poslední době ho sužovala řada různých nemocí. Bral léky na všechno možné, cítil se unavený, ale duševně byl pořád ve výborné kondici. Všechno si pamatoval a uměl zajímavě vyprávět o tom, co prožil v různých obdobích svého života. Vždycky byl velkorysý, a tak mi pokaždé, když jsem k němu přijel a něco o něm psal, daroval koláž nebo kresbu. A mohl jsem si vybrat. Většinou mi zařídil ubytování v nedalekém příjemném penzionu, který vlastní jeho dobrá známá. A nedovolil mi nic platit.

S dcerou Berenikou, také zajímavou grafičkou a autorkou koláží, se o mě starali. Edova žena Alenka, která kdysi vytvářela jemnou a vkusnou keramiku, před několika lety tragicky zemřela. Zůstala pár dní sama, zatímco Eda jel k další dceři do Prahy. Když se vrátil, našel ji už bez známky života ležet pod příkrými schody. Zavolal hned záchranku, ale už se nedalo nic dělat. Kromě jiného to byla dokonalá kuchařka a hostitelka. Vzpomínám si, že vždycky připravila několik chodů, my jsme seděli u stolu a nesměli jsme ani odnést nádobí. A dohlížela na to, aby nikdo neměl prázdný talíř. Když jsem vlakem odjížděl, dostal jsem ještě vždycky bohatou svačinu na cestu…

Celý text si můžete přečíst v čísle bulletinu Krásná Ostrava 1/2023 ZDE >>