Jiří Sedláček | Myslel jsem to dobře… – archiv bulletinu 1/2024

„Tati, Bertík odešel…“ – na tuhle esemesku už asi nikdy nezapomenu. Bylo to jako rána z čistého nebe. Moje hlava to nedovedla pochopit a srdce přijmout tento fakt ještě několik týdnů. Stále jezdím kolem Bertíkova domu a marně čekám, že ho uvidím kouřit před vchodovými dveřmi při čekání na taxík. Okna jeho bytu potemněla jednou provždy.

16. ledna tohoto roku přešel do věčného angažmá kamarád, přítel, parťák, muzikant, výborný herec a mistr slova – Norbert Lichý.

Sedím za stolem a před sebou mám krabičku zápalek s vyobrazením scény z představení Spalovač mrtvol. Bertík na obrázku kouká takovým zvláštním pohledem, jako by říkal: „Tak já už vím, jaký to tam je…“

Naštěstí v tom neštěstí nám zůstaly bohaté vzpomínky a společné zážitky, které pomyslně prodlužují život vzpomínaného člověka, i když fyzicky s námi už vlastně není. O některé bych se s Vámi rád podělil…

Celý text si můžete přečíst v čísle bulletinu Krásná Ostrava 1/2024 ZDE >>