Lukáš Vaculík | Zapomenutá kapitola ostravských dějin aneb osudy německých římskokatolických duchovních po druhé světové válce (1. část)- archiv bulletinu 1/2019

Během letošního podzimu si česká společnost připomněla osmdesáté výročí jedné z nejvíce traumatizujících událostí moderních dějin: podpisu mnichovské dohody. V  loňském roce byly na stránkách tohoto periodika publikovány články vztahující se k událostem, které následovaly sedm let po jejím podpisu; k internaci a perzekuci ostravských Němců a  k  tragickým případům, které s  tím souvisely. Přestože v  regionální historiografii existuje řada studií, které jsou zaměřeny na dějiny německého etnika na Ostravsku, témata vztahující se k  působení duchovních německé národnosti na Ostravsku v  období nacistické okupace nebyla prozatím výrazněji sledována. Duchovní, obdobně jako jiné sociální vrstvy v éře protektorátu Čechy a  Morava, si vybudovali řadu strategií, jak dramatické a nebezpečné období přežít. Někteří z nich se snažili pomáhat pronásledovaným osobám a odboji, jiní byli (zpravidla pod tlakem) přinuceni ke spolupráci s německou okupační správou; další se snažili podle svých možností pomáhat ve farnostech a  vyhýbat se nežádoucí pozornosti úřadů. Již krátce po německé kapitulaci v květnu 1945 přišla vendeta, která byla pouze dočasně tlumena šesti, resp. sedmi lety frustrace a  zmaru. Ostravské služebny Sboru národní bezpečnosti na základě příkazu expozitury Moravskoslezského zemského národního výboru v Ostravě zajišťovaly evidenci veškerého německého obyvatelstva. Úřady pátraly také po politické a jiné veřejné angažovanosti ostravských kněží z  řad etnických Němců nejen v letech 1938–1939, ale v celém období okupace. Kaplanovi v  Ostravě-Vítkovicích P. Aloisi Schwammelovi bylo v  roce 1947 vystaveno osvědčení o prozatímním zachování československého občanství, jelikož v  jeho případě československé úřady prokázaly protinacistické přesvědčení. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2019/03/KROS24_online_full.pdf