Marta Pilařová | Vyhraný boj? – archiv bulletinu 2/2022
Ostravská jatka jsou pro mě teď vyhraným bojem. To je vzácné, protože v těchto bojích o město se často prohrává. Ale nemohu si pomoct a nepovzdechnout si nad tím, jestli to opravdu muselo trvat tak dlouho. Připadá mi, že je to vzorec, který se opakuje pořád dokolečka: Skupina lidí upozorňuje, že je něco cenné a stálo by to za záchranu. Nazvěme je aktivisti. Lidé s funkcemi, kteří by s tím mohli něco udělat, tuto skupinu marginalizují, nálepkují jako snílky a utopisty, případně rovnou urážejí. Uběhne deset, patnáct let a lidé s funkcemi začínají říkat úplně stejné věci jako dříve aktivisti. Pak se něco udělá a lidé s funkcemi stříhají pásky a oslavují se, jak to pěkně zmákli. (Ti osvícenější při tom dokážou pochválit i aktivisty.) Aktivisti mezitím zase upozorňují na něco jiného a zase jsou za nereálné snílky. Mám návrh: pojďme zkusit, když ne rovnou přeskočit, tak alespoň výrazně zkrátit to období, než začnou lidé s funkcemi říkat to samé jako aktivisti. Lidé s funkcemi, prosím, naslouchejte aktivistům! Mají své město rádi, záleží jim na něm a až nápadně často mají pravdu!!! … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2023/02/KROS38-online.pdf
