Martin Juřica | Osudy ostravských sympozií prostorových forem – archiv bulletinu 2/2021

Konec 60. let 20. století v Československu přinesl nejen značné uvolnění v politickém a veřejném životě, ale toto období bylo rovněž mimořádně příznivé pro rozvoj umění. Otvíraly se možnosti konfrontace s evropskou i světovou tvorbou, což bylo zdrojem inspirace pro celou řadu umělců, mj. sochařů. Tyto progresivní tendence se projevily také na Ostravsku. Jedním z plodů tohoto „tvůrčího kvasu“ se staly dva ročníky sympozií prostorových forem v letech 1967 a 1969. Organizátoři bienále z řad výtvarníků, architektů a teoretiků umění se nechali inspirovat sochařským sympoziem v rakouském St. Margarethen, jehož první ročník se konal v roce 1959. V Československu na něj navázala od roku 1964 sympozia ve Vyšných Ružbachoch na Slovensku a o dva roky později v Hořicích v Podkrkonoší. Dlužno dodat, že na všech třech zmíněných akcích tvořili umělci sochy z kamene pocházejícího z tamějších lomů. Výjimečnost ostravského sympozia spočívala v tom, že materiálem, ze kterého byly vytvořeny sochy, byl pouze kov. Oba ročníky byly úspěšně završeny instalací plastik v Komenského sadech v Moravské Ostravě. Změna politické situace po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a nástup „normalizační“ garnitury do významných funkcí zapříčinily i obrat ve vztahu k dalšímu osudu sympozií. Způsob, jakým bylo naloženo s díly umístěnými v Komenského sadech, názorně ilustruje formy zásahů tehdejší moci do kulturního života po roce 1969. V ideové rovině šlo o odmítnutí té částí moderního výtvarného umění, které nacházelo své inspirační zdroje v abstrakci, geometrických a nefigurativních kompozicích a navazovalo na soudobé evropské i světové trendy. Dominantním uměleckým stylem se opět stal „socialistický realismus“ navazující na tvorbu 50. let 20. století. Mocenské orgány, jejichž cílem bylo v tomto případě ukončení sympozií a odstranění soch z Komenského sadů, se snažily alespoň formálně zachovat právně podložený postup. Artefakty nebyly zničeny ihned a bez pokusů o dohodu s jejich autory, neboť sympozia vyvolala poměrně značný ohlas, a to i v zahraničních uměleckých kruzích. Část z plastik neunikla sešrotování, část byla po různých peripetiích nakonec přece jen umístěna v 90. letech 20. století v dnešním sadu Milady Horákové. Jedna se nachází před základní školou v Hlučíně. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS33-online-verze.pdf