Martin Mikolášek | Jiří Šigut: Práce 1985–2018 – archiv bulletinu 1/2019

V závěru loňského roku vyšla v nakladatelství Kant monografická publikace věnující se vizuální tvorbě Jiřího Šiguta. Publikací o  výtvarném umění vycházejí ročně desítky, ovšem těch, které by měly rozsah více než 500 stran a zabývaly se tvorbou jednoho žijícího autora, už pravděpodobně tolik nenajdeme. A navíc, ne o každé z nich se dá tvrdit, že se jedná o počin výrazný nejen rozsahem a kompletujícím přehledem autorovy dosavadní práce, ale především tím, že snad už definitivně činí evidentním a  všeobecně známým to, co řada insiderů už beztak ví, a sice že Jiří Šigut už dávno patří k  výrazným postavám českého (post)konceptualismu. Tak ho ostatně už delší dobu vnímají za našimi hranicemi, tak se na něj dívají i  ti, kteří reflektují vývoj a proměny fotografického média a konceptualismu posledních několika dekád. Monografie, která teď vyšla, jako by prostě a důrazně říkala: „Dívejte se, stojí to za to!“ Jiří Šigut (*1960) nebyl nikdy typickým představitelem specifických vlastností ostravské výtvarné scény. Ta bývá často definována jako přímočará a nespekulativní. Údajně se moc nezdržuje řešením formálních stránek díla, ani „čistotou“ média. Je prý také dravá i vitální. Tak jako ve všem, i při pokusu nějak definovat či zobecňovat tendence, přístupy a způsoby tvorby nějakého regionu či období, se definice nutně soustředí na to typické a odchylky je nucena eliminovat. A tak se ve prospěch zobecnění často stává, že tvorba některých autorů uniká pozornosti. Případ Jiřího Šiguta to naštěstí určitě není. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2019/03/KROS24_online_full.pdf