Martin Mikolášek | Tavicí tyglík Eduarda Halberštáta – archiv bulletinu 1/2017

„Eduard Halberštát? No jasně – hasiči!“ naskočí většině z těch, kdo se s dílem jednoho z výrazných aktérů ostravského výtvarného života uplynulého půlstoletí měli možnost alespoň letmo setkat. A dál? Je ještě něco dál? A mělo by být? Jak často se „daří“ začít i končit u prvotní (a možná i triviální) vizuální atraktivity. Jak často nám právě tento letmý po(pře) hled stačí, abychom mohli zařadit, škatulkovat, vyhodnotit! Eduard Halberštát? V lednu letošního roku osmdesátiletý! Malíř, grafik, vysokoškolský pedagog a spoluzakladatel ostravské Fakulty umění, držitel řady ocenění (např. cena Grafika roku za serigrafii za rok 2015) a samozřejmě častý návštěvník nejrůznějších vernisáží a jiných výtvarných akcí, kterými zahloubaně prochází, aniž by na sebe strhával zvláštní pozornost. Narodil se v Ústí nad Orlicí v roce 1937. Na začátku 50. let nepřišel do Ostravy za uměním, ale za prací. Vyzkoušel doly i hutě. V počátcích tedy žádná přímá cesta, žádné poslání, žádný cíl. Pozvolné nesmělé namlouvání s uměním začalo o dost později, po vojně ve výtvarném kurzu vedeném Janem Obšilem v kulturním domě Hlubina. A pak netušená akcelerace – 1967–1973 Akademie výtvarných umění v Praze! V malířském ateliéru pro figurální a krajinářskou tvorbu, který právě od roku 1967 vedl Jan Smetana. A pak i stáž ve Francii na l‘École des Beaux-Arts de Paris (prof. J. Yankel, P. Alechinsky, 1984). To už nemůže být omyl, ale zralý a jasný cíl! … více informací na kros-16_web.pdf (krasnaostrava.cz)