Martin Mikolášek | Znovu a znovu Helena Salichová? – archiv bulletinu 1/2015

Na konci dubna uplyne 120 let od narození pozoruhodné osobnosti, malířky, grafičky, spisovatelky a sběratelky lidové kultury Heleny Salichové. V létě to bude 40 let, co zemřela. To je dost dlouhá doba na to, aby se názory na její místo v české, respektive slezské kultuře ustálily. Opak je ale pravdou – je těžké nezmínit se o ní v rámci popisu osudů zdejší kultury v uplynulém století. Stejně tak obtížné je ale její místo v této kultuře defi nitivně zhodnotit. Jako jedna z prvních žen studovala na pražské akademii výtvarného umění. Přes komplikovaný osobní život se výtvarným uměním zabývala v podstatě kontinuálně a vedle toho ještě sbírala lidové písně, kroje a jiné doklady lidové kultury Slezska, byla v kontaktu s Leošem Janáčkem a Petrem Bezručem. Podílela se na spolkovém výtvarném životě jako členka Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Moravské Ostravě (MSVU), spolku Výtvarní umělci Moravská Ostrava (VUMO), v dalším období pak byla účastna na výstavních aktivitách Sdružení umělců slezských a také výtvarné skupiny Bezruč, jež se stala jádrem normalizovaného Svazu výtvarných umělců po roce 1968. Byla i schopnou organizátorkou – iniciovala například rozsáhlou a veskrze úspěšnou podpůrnou akci na obnovu válkou zničeného Ostravska a Opavska „Budujeme Slezsko“. Není toho málo, čím se tato žena zabývala. Není ani málo toho, co bylo o jejích aktivitách napsáno nejen v prvním rozsáhlejším textu Emila Přikryla (Helena Salichová, Život a dílo. Profi l Ostrava 1974) či v monografii Petra Pavliňáka (Helena Salichová. VC Chagall Ostrava 2009). Salichové věnovali svou pozornost ve svých textech i jiní autoři, kteří shora zmíněné monografi e, podle mého názoru, zásadním způsobem doplňují a objektivizují. Pohled na Helenu Salichovou a její dílo kriticky zhodnocují a upozorňují na rozpory ve formových, obsahových i výrazových aspektech její tvorby. Mám zde na mysli především stať Petra Holého „Místo Heleny Salichové v českém malířství 20. století“ (sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity Umění Ars, 154, 1995) a pak i článek Pavla Šopáka „Znovu Helena Salichová“ (Historica, Revue pro historii a příbuzné vědy, 2010/2). … více informací na KROS-08-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)