Martin Strakoš | Anatomie ostravských ulic – archiv bulletinu 3/2016

V druhém čísle letošního ročníku časopisu Krásná Ostrava jsme se zabývali anatomií ostravských náměstí. Tentokrát upozorním na některé aspekty týkající se uliční sítě, protože náměstí stěží mohou existovat bez napojení na své užší i širší okolí. Zdá se to jako banální konstatování, že ulice představují obrazně i ve skutečnosti vlásečnice, žíly a tepny, jimiž městský život proudí do všech stran. Přitom však různorodost těchto prostorů určuje do značné míry povahu toho kterého sídla. Některé tepny mají podobu silnic pro motorová vozidla, jinde, nejčastěji v historických jádrech měst, mají ulice charakter pěších zón. Nejčastěji se jedná o smíšené prostory, vymezené blokovou nebo individuální zástavbou, zelení, parkovišti a jinými plochami. Přitom jednota oněch tříd, ulic, uliček a stezek vytváří síť formující obraz města a jeho charakter do specifické, zkrátka tu lepší či horší obytnosti městského útvaru. Ulice si přivlastňujeme, žijeme v nich i s nimi. Někdy nám postačí pojmenování, jindy si zapamatujeme jejich součást v podobě světla či stínu, stromořadí, ohradní zdi z cihel, kamene, desek, plechu nebo betonu, způsobu dláždění chodníku nebo materiálu vozovky, průjezdnosti, parkování, budov po stranách ulic s obchody, kancelářemi nebo byty, případně zastávek veřejné hromadné dopravy. Ulice někdy klamou svou podobou, někdy názvem. Ulice Tichá nemusí být vůbec tichá. Ulice Průjezdná se projednou může stát zcela neprůjezdnou. Taková ostravská ulice Radhošťská nemá nic společného ani s Radhoštěm a ani k němu nesměřuje. Podobně ani ostravská ulice Hrabyňská nemá nic společného s Hrabyní a ani tím směrem nemíří. Navíc je to ulice slepá. Takové a další podobné ulice nás nutí vnímat složitost, záhadnost a nejednoznačnost městského života. … více informací na kros14_web.pdf (krasnaostrava.cz)