Martin Strakoš | Dvojí tvář Nové Ostravy – archiv bulletinu 2/2021

V letošním roce uplyne 70 let od doby, kdy mocenské složky tehdejšího Československa vyhlásily za závazný záměr vystavět na Ostravsku nová socialistická města s dominantou v podobě Nové Ostravy. O tomto grandiózním urbanistickém, architektonickém a stavebním záměru se psalo v tehdejších novinách, referovalo v rozhlase, komentáře se objevovaly v odborných časopisech a v místních kinech a hostincích probíhaly diskusní večery. Hlavní slovo mělo v té věci vedení komunistické strany. „Komunistům lidové správy Ostravy, soudruhům architektům a ostatním pracujícím se ukládá, aby do konce roku 1951 vypracovali plán socialistické Ostravy. Nechť se při tom opírají o nevyčerpatelnou studnici zkušeností velikého Sovětského svazu, kde socialistická urbanistika a architektura jsou dnes na vysokém stupni,“ psalo se v usnesení ostravského městského výboru KSČ ze 6. srpna 1951. Myšlenka nových socialistických měst s ústředním bodem v podobě Nové Ostravy představovala důležitý propagandistický tah stalinské diktatury v souvislosti se sovětizací Československa a s prosazením socialistického realismu v každodenním životě. Vedení KSČ požadovalo, aby Nová Ostrava a městské satelity na ní navázané vyjadřovaly „stalinskou péči o člověka“, řečeno dobovým propagandistickým jazykem. Vyjádřeno věcně se mělo jednat o nová sídla, která poskytnou svým obyvatelům zdravé bydlení na čerstvém vzduchu, nezasažené negativními vlivy průmyslu a těžby uhlí. Ideologická stránka pak měla být vyjádřena kombinací sociálních a uměleckých postupů, inspirovaných sovětskou architekturou stalinského období. Z toho vyplývaly značné problémy. Jak vyjádřit v architektuře třídní vědomí? Jak pojmout národní tradice a jak revoluci a třídní boj? Tomu však předcházel značně rozporuplný vývoj. Myšlenka zřízení nového města západně od průmyslové Ostravy se rodila již před komunistickým převratem v únoru 1948. Ihned po válce se bez ohledu na politickou orientaci objevovaly zvláště mezi technickou inteligencí úvahy o tom, že bude lepší vystavět nová sídliště, nebo dokonce celé nové město západně od stávající Ostravy. Takové obytné celky měly nabídnout obyvatelům, tedy především zaměstnancům těžkého průmyslu a horníkům, bydlení v zeleni – tam, kde nejsou v podzemí zásoby uhlí, kde je čistý vzduch a kde nehrozí negativní dopady průmyslového znečištění. Zkrátka průmyslová Ostrava neposkytovala k bydlení vhodné podmínky a navíc pod jádrem města zůstávaly v prostoru ohradníku, vymezeného na konci 19. století, nemalé zásoby černého uhlí. Úvahy o novém městě počítaly s různými variantami jeho umístění někde v prostoru od katastru Polanky nad Odrou až po okolí Hlučína. V proklamacích k usnesení ze srpna 1951 se neustále opakovalo, že absence zkušeností s výstavbou nového města vyplývá z „…pozůstatků z neblahé doby kapitalismu…“. Uvedený handicap mělo nahradit přebírání sovětských zkušeností a široká, ovšem samozřejmě pozitivně zaměřená rozprava, neboť: „Stavba socialistického města je záležitostí všech a každý má právo a vlastně i povinnost říci své připomínky, náměty, zlepšení, kritiku, poznámky, přání, protože stavíme pro sebe, pro své děti.“ Mimochodem, ihned po vyhlášení projektu Nové Ostravy začala nová moc pořádat v dotčených obcích besedy s občany, během nichž ve prospěch tohoto obrovského plánu vystupovali zástupci příslušných národních výborů, KSČ, ale i projektanti nového města. Ne vždy se myšlenka setkávala s kladným přijetím, ovšem zůstává otázkou, jak otevřeně se mohlo o celé věci besedovat. V téže době vedení státu a orgány KSČ a StB roztáčely kola inscenovaných monstrprocesů, utvářela se zemědělská družstva, a to na úkor středních a vyšších vesnických vrstev. Touhu po novém a moderním bydlení spolu s obavami a strachem z války, z nepřítele či nové moci je třeba zohlednit při úvahách o dobové atmosféře a kontextu formování Nové Ostravy. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS33-online-verze.pdf