Martin Strakoš: Město by měla propagovat i architektura (Názory čtenářů), MF Dnes, 17. 10. 2001

Přestavěná budova bývalého Hutního projektu pro Krajský úřad v Ostravě mezi kvalitní kancelářské budovy rozhodně nepatří, představuje špatný příklad pro budoucnost. Budova byla původně postavena v letech 1956 až 1961 na základě projektu architekta Vladimíra Krajíčka v tehdejší Gottwaldově třídě, z níž se v 50. až 60. letech minulého století stával reprezentační bulvár spojující staré centrum Ostravy s novou čtvrtí Porubou. Samotný objekt vznikal v období odeznívání socialistického realismu a návratu pozdního internacionálního stylu do české architektury. Keramický obklad fasády měl vzájemně provázat okolostojící paláce (Kulturní dům Vítkovic, Hutní projekt, Dům energetiky, Pozemní stavby Ostrava, Stavoprojekt) ve snaze dosáhnout reprezentačního účinku budované velkoměstské třídy. Internacionální styl západní architektury se projevil prostřednictvím vlivu staveb vynikajícího architekta Vladimíra Karfíka na utváření vnějšího pláště budovy. Ten se vyznačuje akcentovanou horizontální kompozicí průčelí s vertikálními pásy okenních os a modulem horizontálně dělených oken. Totéž se týká kvalitně provedeného keramického obkladu fasád, který vydržel na dvou třetinách objektu v poměrně dobrém stavu až do zahájení stavebních prací loni v září a dochoval se dosud na západním křídle objektu. Zkrátka jedná se o architektonicky zajímavý objekt, představující důležitý prvek v urbanistickém a architektonickém utváření celkového vzhledu ostravské třídy 28. října. Po drastické přestavbě v letech 2000 až 2001 firmou Tchas na základě projektu ostravského Idea – atelieru, s. r. o., zbyl ze dvou třetin objektu pouze železobetonový skelet doplněný snad vším, co se dnes hanlivě nazývá podnikatelským barokem. Toto pejorativní sousloví označuje pokleslou stavební produkci, tvářící se zdánlivě seriozně. Došlo ke zničení subtilní kompozice hlavních průčelí a k nahrazení původního keramického pláště banálním obkladem. To vše lze považovat za degradaci a nedocenění strukturálně vyšších vztahů v městském prostoru. Dalším stupněm nepochopení kvalit stavby je zničení původních horizontálně dělených oken, odpovídajících horizontální kompozici průčelí. Namísto nich projektanti ve hmotě objektu osadili konzervativnější vertikální obdélné plastové výplně, dokládající lacinost a banálnost zvoleného řešení, jež v žádném případě neodpovídá požadavkům na kancelářský objekt 21. století v prostředí velkoměsta. Na současném stavu nesou výrazný podíl viny instituce zabývající se architekturou města Ostravy, to je Útvar hlavního architekta a městské orgány jako zástupce investora, jímž bylo ministerstvo vnitra. Jejich pracovníci neučinili nic pro to, aby původní hodnoty nahradila kvalitní soudobá architektura. Tyto instituce při aktivním ovlivňování architektonické kultury v Ostravě zcela selhaly, neboť se nepokusily využít svých možností a neprosadily veřejný výběr projektu prostřednictvím architektonické soutěže. V centru Ostravy se tak objevil nefalšovaný kýč, který bude své okolí hyzdit několik následujících desetiletí. Skutečnost, že vedoucí představitelé města a Krajského úřadu se zatím vůbec nezabývají úlohou architektury z hlediska podoby a fungování demokratických institucí 21. století, je pro nový Moravskoslezský kraj špatnou zprávou. Sídla institucí by měla být příkladem zapojení kvalitní soudobé architektury do fungující demokratické obce, ať už na vesnici nebo ve městě. Stačí porovnat obdobné stavby v Ostravě z 20. a 30. let dvacátého století s nynější budovou Krajského úřadu, abychom si udělali představu o úpadku architektonické úrovně objektů státních institucí v tomto městě. Politici často hovoří o nutnosti dostavět dálnici D47, aby Ostrava ožila. K tomu ale dodávám, že soudobá architektura by udělala pro propagaci a postavení Ostravy neméně. Inspirací a zatím nedostižnou metou by mohlo být v uplynulém desetiletí architektonické dění v malé Litomyšli, z městských staveb pak již zmíněná dostavba radnice v Českých Budějovicích, radnice v Benešově u Prahy nebo pozoruhodná vědecká knihovna otevřená letos v Liberci. Ostravská Státní vědecká knihovna celé půlstoletí svého trvání sídlí v provizorních, pro tamní pracovníky značně degradujících podmínkách. Problém se však týká institucí obecně, mimo jiné neexistujících budov Janáčkovy filharmonie či městské galerie. Nebo se snad tyto instituce, případně budovy dalších úřadů, budou muset spokojit s nějakou špatnou a narychlo postavenou či opravenou budovou, zatímco městské úřady a kraj společně s místními firmami budou stavět především patrové garáže a zadávat lukrativní zakázky místním a v rámci současné české architektury podprůměrným architektonickým bardům bez ohledu na prospěch města a úroveň jeho architektonické reprezentace?

[zdroj: Martin Strakoš: Město by měla propagovat i architektura (Názory čtenářů), MF Dnes, 17. 10. 2001]