Martin Strakoš | Památník obětí násilného potlačení stávky v květnu 1894 u Dolu Trojice ve Slezské Ostravě – archiv bulletinu 4/2014

Stávka u Dolu Trojice v tehdejší Polské Ostravě dne 9. května 1894 za zvýšení mezd a za snížení dvanáctihodinové pracovní doby vyvrcholila střelbou do stávkujících horníků. Na dlažbě před šachtou zůstalo devět mrtvých a deset těžce zraněných, z nichž tři zemřeli v nemocnici. Tato tragická událost, při níž zahynulo celkem dvanáct stávkujících, se stala důležitým mezníkem v zápasu za lepší pracovní podmínky horníků na Ostravsku. Ačkoli byl průběh stávky později kritizován z důvodu absence lepší organizace a neujasněnosti záměrů stávkujících, stala se událost součástí vyprávění o dělnických bojích, tudíž i námětem uměleckých děl na dané téma. Již v květnu 1895 byl na hřbitově u nedalekého kostela sv. Josefa odhalen na hrobě obětí střelby prostý náhrobek v podobě kamenné stély s nápisem. Na místě samém událost nepřipomínalo dlouho nic. Kupodivu i po únoru 1948 trvalo téměř dvě desetiletí, než se podařilo vytvořit náročnější umělecké dílo, které by zmíněnou událost připomínalo. Možná že za to mohl nedostatek peněz a pozornost věnovaná výzdobě nedaleké dělnické Nové Ostravy, nikoli starým částem města. Snad k tomu přispěl i fakt, že se jednalo o stávku organizovanou sociální demokracií, nebo byla důvodem skutečnost, že převážná část padlých pocházela z Haliče. Vždyť žulové sousoší od sochaře Vladislava Gajdy (1925–2010), zobrazující v upomínku stávky na Dole Trojice tři havíře, jak se zachmuřenými tvářemi jdou vstříc smrti, respektive zápasu za lepší zítřky, bylo odhaleno v centru Ostravy až v květnu 1965 v místech zahrady Německého domu, zaniklého roku 1945. Dílo, které se stalo dominantou tehdejšího náměstí Vítězného února a které dodnes na tomto místě jaksi opuštěné a zapomenuté stojí, vzešlo ze soutěže uspořádané v roce 1953. Památník měl původně stát před Dolem Trojice, přičemž úpravu celého prostoru tehdy společně s V. Gajdou řešili architekti J. Bláha a B. Kier. Jenže sousoší bylo o více než deset let později nakonec umístěno v centru Ostravy vedle obchodního domu Ostravica. Jeho podstavec i začlenění do prostoru náměstí navrhl architekt Ivo Klimeš (1932), a jak se zdá, podařilo se spoluprací sochaře a architekta dosáhnout shody mezi skulpturou a architektonickým rámcem. Svým obsahovým a zčásti i formálním pojetím žulové sousoší spíše náleží ještě k období 50. let, byť jistá abstrahovanost formy je podána pod určitým vlivem bruselského stylu. Práce však neodpovídá zcela volnějším představám o sochařské tvorbě šesté dekády s jejím pozdně modernistickým étosem. … více informací na KROS-07-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)