Martin Strakoš | Pustevny na Radhošti a rané dílo architekta Dušana Jurkoviče – archiv bulletinu 1/2014

V pondělí 3. března 2014 ráno citovala elektronická a následně tištěná média stručnou zprávu: „Z neděle na pondělí vyhořela turistická útulna Libušín na Pustevnách…“ Pro všechny, kdo znají Jurkovičovo dílo a jeho význam pro středoevropskou architekturu a především pro české a slovenské prostředí, to byla velká rána. Vzpomněl jsem si na obdobnou zprávu, která měla podobný obsah a dopad. Počátkem dubna 2002 vyhořel dřevěný kostel sv. Kateřiny z 16. století v ostravské čtvrti Hrabová. Tato jedna z nejstarších dřevěných sakrálních staveb podlehla téměř v úplnosti zkáze, přesto se podařilo provést její vědeckou rekonstrukci, takže i pro Libušín existuje zřejmé východisko. A jelikož špatné zprávy nejsou jedinou stránkou skutečnosti, připomeňme si význam architektury útulen na Pustevnách. Když v létě 1946 nebo 1947 architekt Dušan Jurkovič (23. 8. 1868 Turá Lúka /Myjava/ – 21. 12. 1947 Bratislava) navštívil naposledy toto své první a zároveň nejznámější dílo – turistické útulny Libušín a Maměnku na Pustevnách nedaleko Radhoště v Moravskoslezských Beskydech, přijel, aby se zasadil za opravu zchátralých staveb. Během 2. světové války v důsledku zákazu jakékoli stavební činnosti se neprováděla běžná údržba a po válce scházelo vše: lidé, materiál, peníze. Vypadalo to, že krásné dřevostavby padnou za oběť lidskému nezájmu a zkáze. Naštěstí se Jurkovičovi podařilo přesvědčit své příznivce a přátele, místní obyvatele a úřady, aby našli potřebné prostředky a stavby, určené nejen turistickému ruchu, nýbrž i pozvednutí místních tradic a lidového stavitelství, opravili. Jurkovič záhy zemřel, ale jeho památka nejen na Pustevnách, ale též v Luhačovicích, Brně, Praze, Novém Městě nad Metují či v Bratislavě, kde během svého života působil, bývá nadále připomínána a stala se trvalou součástí dějin české i slovenské moderní architektury. Často se uvádí, že to byl „básník dřeva“, přirovnání, vycházející právě z jeho prvních staveb, provedených v materiálu typickém pro chudé venkovské a horské oblasti, v nichž po léta působil. Nejprve studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, jejímž ředitelem byl tehdy architekt a urbanista Camillo Sitte. Na začátku ho ovlivnila tvorba stavitele Blažeje Bully v Martine. Bulla pro tamní výstavu výšivek v létě 1895 vytvořil věž s uplatněním prvků oravského lidového stavitelství. Jurkovič k němu proto roku 1888 nastoupil na praxi, záhy ale s vidinou větších možností uplatnění přešel roku 1889 k vlastenecky orientovanému staviteli a sokolskému činovníkovi Karlu Urbánkovi do Vsetína. … více informací na KROS 01 2013 web.indd (krasnaostrava.cz)