Martin Strakoš | Zářivky, neony a umělé světlo v umění a architektuře | bulletin Krásná Ostrava 1/2013

Studené světlo zářivek spojujeme s odosobněným světem moderního člověka. Zářivky modelují prostory nekonečných chodeb, schodišť, podchodů, místností a hal. Pamatuji si i na známku moderní doby, poněkud osobněji působící zářivkový lustr v babiččině kuchyni s čtvercovým rastrem mřížky umělohmotného krytu, nejspíš z nadějných 60. let. Příznačným klišé dramaticky pojatých scén hororových a detektivních filmů bývají blikající nebo rozsvěcující se zářivky. Do téhle skupiny prostředků patří samozřejmě i osaměle svítící žárovka, ale zářivky jsou rozhodně výraznějším vyjádřením odcizení, spojovaného především s prostředím moderního velkoměsta. Světelné trubice přitom nepředstavují v interiérech nic až tak nového. Německý architekt Walter Gropius navrhl v roce 1924 pro interiér kanceláře ředitele výmarského Bauhausu, jímž tehdy byl, abstraktní lustr, sestavený ze skleněných trubic orientovaných k sobě navzájem v pravoúhlém rastru. I v konzervativněji pojatých realizacích 20. a 30. let se objevují nejrůzněji lustry a světla ve tvaru trubic, zdobící rozličné interiéry pojaté v intencích dekorativismu, purismu, nové věcnosti i funkcionalismu.

CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST NA s. 15 ZDE http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/06/KROS-01-2013-web.pdf