Martin Tomášek | Ostravská flanérie – archiv bulletinu 1/2013

Nad rozevřeným jícnem země. V létě 1896 —– nejspíše od 18. června do poloviny července —– podnikl Vilém Mrštík cestu do Ruska, z níž se zavázal zasílat pražskému německému deníku Politik reportážní reflexe: první vyšla 1. 7., další ji v průběhu července a srpna následovaly, poslední se objevila až v prosinci t.r. Rukopis těchto Listů z Nižního Novgorodu byl sice objeven již v 70. letech, pro svou kritičnost k ruské realitě (Mrštík se vracel stejně rozčarován jako před ním Havlíček) čekal na své zveřejnění až do roku 1992. Cesta do Ruska tehdy vzbudila zvláště na literárněvědném poli oprávněnou pozornost, soustředila se však spíše na dobový obraz Ruska, a uniklo jí tak zachycení Hané či Ostravska jako pouhých průjezdních míst, po nichž následovaly Krakov, Częstochowa, Varšava, Brest, Minsk, Smolensk a konečně dvě cílová města —– Moskva a Nižnij Novgorod. Cestu zpět, při níž se zastavil v Petrohradu, již nepopsal. Ostrava nebyla rodině Mrštíků neznáma ani před Vilémovou cestou. Z dochované korespondence víme, že mladší bratr Aloise a Viléma František působil jako magistr farmacie mimo jiné i v Polské (1893) a Moravské Ostravě (1895, 1899—1902): kromě stížnosti na hamiž- nost svého —– pravděpodobně židovského —– zaměstnavatele (březen 1893), zmínky o doporučení lékaře, aby kvůli onemocnění dýchacích cest opustil takto exponované prostředí (říjen 1895), o epidemických nemocech, zvláště u dětí, zásobujících ho prací, a konečně o únavě Ostravou (po srpnu 1901) jsme však ve vydané korespondenci nalezli jedinou souvislejší pasáž refl ektující město, respektive příměstskou přírodu:

A mám-li východ, ať je tak nebo tak, natáhnu kamaše a marš do nátury, a v tej je mně nejlíp až do večera. Slunko vám na mně provádí hotové divy, jak vyleze, však doposud málokdy, tak je mně, jako bych byl uvázanej. Jen ven! —– Ale když nemožu! Tudle jsem vyrazil, bylo tak pěkně teplo, slunno a já marš do nejbližšího lesa a našel jsem potvůrky a takovou radost jsem měl —– z čeho —– no Vildo —– ze sněženek! Pak jsem se vracel kolem panskejch zahrad vpodvečer a to vám bylo vrzání, skřípání, víte čeho, tati? —– Špačků —– celý hnízdo dostanete a brabců skalních taky, tam teprve musím jet, jsou zde jen ve vápennejch skalách v Němcích, co už maj mosty bílo černé, a říkaj jim Einsamspatz, protože ti druzí brabci prej jsou pohromadě —– ti só chytří, ti Němci, co? Ze zahradní botaniky nevím ještě až na nějakej hyacint za oknem nic a holuba jsem tu poctivého ještě neviděl, tak samce dudláka k těm Vildovejm samicím ať si opatří sám. Tys to vyfrk, Vildo! … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/06/KROS-01-2013-web.pdf