Milan Líčka | Bezruči: 70 let a stále svěží – archiv bulletinu 2/2016

Letos v lednu oslavilo Divadlo Petra Bezruče sedmdesátiny – původně vzniklo jako Divadlo mladých, po deseti letech dostalo jméno po slezském bardovi. Zažilo v plném lesku zlatá šedesátá a přestálo krizi divokých devadesátých, kdy z příspěvkové organizace muselo přejít na vícezdrojové financování. Nadšení lidí kolem divadla překonalo všechna úskalí a pod vedením ředitele Jiřího Krejčího a jeho spolupracovníků tvorba DPB kvete a přináší zralé plody. Vypovídá o tom řada ocenění, především však neustále vyprodané hlediště. Zážitek z představení se časem rozplývá, vzpomínky pomůže oživit velká, bohatě ilustrovaná publikace Divadlo Petra Bezruče 2005–2015, navazující na podobnou brožuru DPB 1995–2005. Pavla Bergmannová a Tomáš Suchánek v ní uvádějí přehled sezón, každá inscenace má stránku s heslem, tvůrci a herci, kritikami a fotkami, souhrn obsahuje přehled hostování a ocenění. Následují profily herců, realizačního týmu a zázemí, portréty, plakáty a seznam inscenací od vzniku divadla po současnost. Připomeňme některé významné inscenace z poslední doby, kdy profil DPB utvářeli umělečtí šéfové Janusz Klimsza, Jan Mikulášek, Martin Františák a Štěpán Pácl. Klimszův robustní realismus se spektakulárními, provokativními rysy se naplno projevil v inscenaci skandální hry Wernera Schwaba PREZIDENTKY (premiéra 2/2002), dryáku o třech penzistkách, jejichž expresivní dialogy si vychutnaly Zdena Przebindová, Alena Sasínová-Polarczyk a Marcela Čapková. Že si Klimszovo herectví nezadá s jeho režijními pracemi, prokázala hra Domana Nowakowského ÚSTA MICKA JAGGERA (5/2002). Pod vedením Andrzeje Celińského v ní ztělesnil šedesátiletého beatnika na motorce. (Jako herecký typ je Klimsza ojedinělý a je škoda, že už hraje jen pro radost v „bibli všech alkoholiků“ MOSKVA→PETUŠKY v NDM.) V monodramatu JORDAN (10/02) Ann Reynoldsové a Moiry Buffini zaujala Markéta Viktorová (Haroková) přesvědčivým prožitkem zpovědi vražedkyně. Triumfem byl Klimszův návrat s hrou PESTRÉ VRSTVY (5/11) podle prózy Ivana Landsmanna, inscenace realisticky zapadla do prostředí bývalých koupelen Dolu Hlubina. Černá komedie Martina McDonagha MRZÁK INISHMAANSKÝ (3/13) potvrzuje Klimszův trvalý zájem o problémové jedince i prostředí. … více informací na kros13_2-2016.pdf (krasnaostrava.cz)