Milan Líčka: To vam je taky fajny synek

Silnou stránkou dramaturgie Divadla Petra Bezruče je lehkost, s jakou střídají tvorbu klasickou a experimentální, náročnou a zábavnou. Po chmurném dramatu Petrolejové lampy vyrukovali se sebeironickým obrazem Ostravy v komické hříčce Taky fajny synek. Činohru se zpěvy hraničící s kabaretem napsal pro divadlo na objednávku plodný autor her ze současnosti Petr Kolečko a režíroval ji Filip Nuckolls z Činoherního studia v Ústí. Dravá komedie s hořkými tóny, v níž se všichni mohou naplno rozehrát, měla premiéru 4.dubna.

Vertikálně členěná scéna, kde vespod je důlní pracoviště s výdřevou a nahoře obývák v paneláku, obojí propojeno schodištěm na pravé i levé straně, vtipně umožňuje provázat děj ve dvou rovinách. Scénkami ze svého života nás provází nezaměstnaný mladý Ostravák Felix, který ve svém věku už ví, že nemá na to být úspěšný sportovec, politik ani nic podobného, tak aspoň chce být písničkář. Navzdory svému jménu a názoru své dívky nechce být šťastný, vždyť přece jen ti nešťastní mohou něco pořádného vytvořit. Odchází od předčasně zestárlé mámy hledat inspiraci dolů, mezi havíře, jimž zavřou šachtu, nepochodí tam ani později u rozhlasového redaktora. Vše nabere obrat, když se objeví neznámý otec a rodinka začne pančovat kořalku. Do příběhu zasáhne i pád meteoritu a mnoho neprozradíme dovětkem, že Felixe nakonec čeká úspěch, i když zatím jen skromný…

Hra je konstruována jako volný sled skečů a trochu připomíná pásmo Průběžná O(s)trava krve Petra Hrušky a Radovana Lipuse, se kterou kdysi slavila úspěchy KS Aréna. Tehdy ovšem šlo o ironickou sebereflexi, zatímco text hry Taky fajny synek ukazuje Ostravu pohledem zvenku. Pražský dramatik Kolečko vidí naše město přes jeho symboly: těžký průmysl, směs rodilých (kteři mluvi kratce) a přistěhovalců, nezaměstnaní, fanoušci Baníku, aktuální metanolová aféra, ale i populární zpěvačky Rottrová a Špinarová či písničkáři Nohavica a Krajčo. To opepřil vděčnými citacemi Freuda a Hegela, strašákem Alzheimera,  ohrožením města pádem meteoritu – a ovšem i známou nechutí Ostraváků (ostatně všech mimopražských) vůči Praze. Vše je dotaženo až do groteskní nadsázky a absurdity – jako když je řeč o hamburgerech vyráběných z masa krtků chovaných na farmě.

Samotný text hry je jen hrubá osnova, z níž režisér spolu s nadšenými, energií oplývajícími herci vytvořili plnokrevnou inscenaci. Největší prostor má chlapecký, neodolatelně srdečný Michal Sedláček jako Felix, vedle něj se prosazuje klaunský Lukáš Melník, role trpasličího slovenského havíře Dušana s červenými permonickými botkami je pro něho jako dělaná, stejně jako rolička namyšleného rozhlasového dramaturga. Ondřej Brett a Josef Jelínek ztělesňující svérázné postavy havířů Egona a Jarina spolu s ním rozumují, fandí, pijí, studují anebo pitvorně tančí a zpívají jako trio parodující homosexuály. Komickou figuru otce pančujícího vodku zastal Dušan Urban, matka Kateřiny Krejčí má jemnější herecké polohy, smeknout je třeba před jejím parafrázování písní Rottrové a Špinarové. Pavla Gajdošíková přesvědčí v menší roli poddajné, ale realistické holky Kariny.

Inscenace hry Taky fajny synek se nesnaží o nějakou hlubší sondu. Vypráví však o všem tom, co známe anebo aspoň tušíme, nově a z jiného úhlu pohledu, zajímavě a hlavně tak zábavně, že to potěší každého diváka.

Milan Lička