Ondřej Kolář | Tuláci v Ostravě v první polovině 20. století – archiv bulletinu 2/2015

Ostravsko jako rychle se rozvíjející průmyslový region na přelomu 19. a 20. století přitahovalo vyjma osob hledajících práci také řadu pochybných existencí – tuláků, zlodějů a uprchlíků před zákonem. Tomu nahrávala i příhraniční poloha Ostravy. V červenci 1910 vyšel v listu Ostravan, který vydával spisovatel František Sokol-Tůma, článek kritizující bezpečnostní poměry v regionu – pruská a uherská hranice nebyly dostatečně střeženy, takže se do okolí stahovali hledaní zločinci; policistů a četníků bylo málo na to, aby dokázali udržet pořádek. Po vzniku Československa se hranice změnily, situace však nikoliv. Z Německa a Polska stále příležitostně přicházeli pašeráci, uprchlíci a jiní narušitelé zákona. Mimo nebezpečných kriminálníků šlo často také o tuláky a žebráky. Ti se ostatně nezřídka rekrutovali i z místních, kteří nebyli schopni či ochotni najít si stálé zaměstnání. Někdy šlo také o různé „tiché blázny“, kteří se nebyli schopni začlenit do společnosti. Zejména v období hospodářské krize 30. let řady tuláků rozšířili i bývalí dělníci, kteří ztratili práci. Legendou mezi tuláky se stala tzv. brenpartija, skupina mužů žijících na Staré haldě v Hrabůvce. (Před pár lety se brenpartija vrátila do širšího povědomí díky stejnojmenné divadelní hře Tomáše Vůjtka, kterou uvedla Komorní scéna Aréna.) Slovo bren, též bryn, označuje ředěný líh, někdy dochucovaný ovocnou šťávou. Tomuto nápoji, oblíbenému mezi tuláky, se říkalo též kvit nebo hubičková. Brenpartija se stala námětem řady povídek, z nichž některé vyšly tiskem již před válkou. Ačkoliv jejich reálný základ nelze popřít, mnohé údaje jsou zatím neověřené a často zřejmě smyšlené. Někteří tuláci o sobě jistě z různých důvodů šířili nepravdy, mnohé si přimysleli a idealizovali i jednotliví spisovatelé. … více informací na KROS-09.pdf (krasnaostrava.cz)