Pavel Březinský | Vznik Husova sboru a římskokatolického kostela Krista Krále – archiv bulletinu 2/2015

Vznik dvou náboženských obcí v 1. polovině 20. století na území obce Svinov (od roku 1936 města a od roku 1957 městské části Ostravy), kdy byly ustanoveny římskokatolická farnost a náboženská obec Církve československé, patří mezi důležité a klíčové mezníky nejen církevních dějin samotného Svinova, ale také města Ostravy či českého Slezska. Jedná se o modelovou situaci období přelomu 19. a 20. století, spojeného se změnami politickými a sociálními a s tím souvisejícími aktuálními problémy církve obecně. Silně industrializovaný prostor Ostravska vytvořil v 1. polovině 20. století vhodné podmínky pro nově vznikající farnosti nebo sbory existujících církví z důvodu příchodu obyvatelstva za prací a následné potřeby duchovní péče ze strany místních kněží. Narůstající počet obyvatelstva ve Svinově a porubské římskokatolické farnosti vedl v roce 1911 k získání pomocného kněze do farnosti a později vznik samostatné duchovní správy. K této události došlo v roce 1931, kdy byla farnost ve Svinově zřízena olomouckým arcibiskupem ThDr. Leopoldem Prečanem. Arcibiskup zde v roce 1931 ustanovil jako trvalého duchovního správce dosavadního administrátora a porubského vikáře Ladislava Kubíčka. U Církve československé tomu bylo jinak. Samotná církev vznikla teprve v roce 1920. Po prvotních impulsech se začaly ve 20. letech zakládat první náboženské obce. Ve Svinově se tak stalo v roce 1923 a první farář, Rudolf Pařík, zde byl dosazen po několika měsících docházení kněží z okolních náboženských obcí v roce 1924. Obě církve musely v prvních letech soužití na území jedné obce najít společné slovo a cestu, především z toho důvodu, aby tím neublížily svým věřícím a de facto sobě samotným. 20. léta 20. století ale naznačují zcela něco jiného. Bylo to období úsilí a snah o získání vhodného prostoru pro konání bohoslužeb. Méně vhodným místem se stal sakrální objekt svinovské kaple sv. Jana a Pavla z roku 1811, která stávala ve středu obce v místech dnešní křižovatky ulic Bílovecká, Nad Porubkou a Polanecká. Zde se v letním období let 1923–1925 konaly římskokatolické bohoslužby, v roce 1925 však byly zakázány obecním zastupitelstvem z důvodu rušení provozu na silnici. Církev československá v podstatě příležitost pro sloužení bohoslužby či jiného obřadu v kapli nedostala (mohli kapli užívat jen pro vyzvánění při úmrtí členů československé církve), a to především pod nátlakem místní lidové strany, která si nepřála, aby tato církev konala v interiéru kaple své obřady. Pouze v roce 1921 se před objektem kaple odehrál sňatek dvou věřících Církve československé. Po zákazu sloužení římskokatolických mší v kapli sv. Jana a Pavla docházeli i v letních měsících věřící do porubského farního kostela sv. Mikuláše. Členové náboženské obce Církve československé používali před vystavěním Husova sboru v roce 1934 ke svým bohoslužbám prostory kreslírny či tělocvičny místní měšťanské školy. Tento stav se nezamlouval věřícím římskokatolické církve, kteří předložili stížnost okresnímu školnímu výboru. Ta byla zamítnuta, ale zemská školní rada bohoslužby ve škole zakázala z důvodu, aby školní budova sloužila především ke svému hlavnímu účelu a poslání. Po tomto náboženském konfliktu však byly bohoslužby ve škole opět povoleny, a to na základě kladného vyřízení z Prahy. Církev československá tak mohla objekt školy používat pro sloužení bohoslužeb, pro potřeby shromažďování členů a správu účetní a matriční. Tímto vstupem na prahu nového československého státu uvedli místní věřící v život dvě náboženské obce, důkaz víry v Boha a nezbytnosti duchovní péče v průmyslové oblasti Ostravska. … více informací na KROS-10_web.pdf (krasnaostrava.cz)