Pavel Hruška | Čas znovu nalezený – archiv bulletinu 2/2013

Čas je prevít, krade bez pauz, ale mívá i své milosrdné chvíle. Například tehdy, dopadnou-li o polednách sluneční paprsky kolmo na obratník Raka a na severní polokouli nastane to, co se obecně nazývá letním slunovratem. Využít světlinu tohoto nejdelšího dne se rozhodl i náš okrašlovací spolek. Protože jsme periodicitu vydávání spolkového bulletinu (abychom se pozvedli nad úzce regionální kontext) podřídili pravidelně se opakujícím pohybům vesmírných těles natolik, že jsme se zavázali činiti jej zřejmým toliko v časech slunovratů a rovnodennosti, čekal nás slavnostní křest prvního čísla. Nejdříve jsme však měli v plánu navštíviti na příměstském vrchu místo, kde po desítky let stávala vyhlášená výletní restaurace, v druhé polovině minulého století však již nefunkční a osiřelá a následně (v osmdesátých letech) definitivně sprovozená ze světa. Jít do míst, kde zbořili hospodu, bylo tak trochu jako jít na vlastní funus (ještě za takového krásného dne!). Ale ostravský Landek, na němž ona nebohá restaurace stávala, není naštěstí jen tak ledajakým kopcem —— tady jako by čas pozbýval svou sílu, zde se nic neztrácí a jen tak nezaniká, tady věci a události (jak se praví v četných bájích a pověstech dochovaných v okolních obcích) neumírají, jen dočasně mizí a opět zase nějak vyvstávají… A jak by taky ne, když zde býval hrad a lovci mamutů tu před tisícovkami let vyřezávali venuše a „černými kameny“ živili své ohně… Kdo ví, co všechno ještě v sobě skrývá tahle hora paměti! Jak ubíhala cesta, rostly pozvolna i naše naděje, že nás na vyhlédnutém místě snad i něco příjemného očekává. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/09/KROS-02-web.pdf