Pavel Hruška | Drevo promluvilo aneb Jak důležité je mít Dominika – archiv bulletinu 3/2017

Pamatuji si, že úplně poprvé jsem Pavla Dominika spatřil na černobílé fotografii v nějakých novinách – bylo to počátkem 90. let, šlo o rozhovor (patrně v souvislosti s oceněním jeho překladu Nabokovovy Lolity) – a na té fotce byl zachycen v kterémsi pražském bufetu. To mi ho ihned učinilo sympatickým, neb sám jsem velkým milovníkem podobných zařízení. Moje náklonnost k němu vzrostla poté, co jsem se z onoho povídání dozvěděl, že má ostravsko-havířovský původ. A když se mi posléze dostaly do rukou jím přeložené knihy (první byla Hanba Salmana Rushdieho), měl tenhle pohledný elegán s šálou a jemným, lehce potutelným úsměvem (později jsem měl tu čest se s ním párkrát setkat) mé sympatie docela. V české literatuře lze narazit na řadu vynikajících překladů stěžejních děl napsaných v nejrozšířenějším světovém jazyce (od Zábrany po Hilského) a Pavel v té tradici úspěšně pokračuje. Jeho jméno je dnes už cosi jako značka kvality a signum poctivě odvedené práce – pokud chcete mít záruku, že čtete opravdu dobrý text, vyberte si knihu, v jejíž tiráži je uvedeno: Z angličtiny přeložil Pavel Dominik. Za své výkony ostatně obdržel několik cen, přičemž jeho „vlajkovou lodí“ se staly zejména prózy již výše zmíněných Rushdieho a Nabokova. Ale nejen tyto autory má Pavel takříkajíc „v portfoliu“ – jeho překladatelská činnost je mnohem širší a pestřejší. České čtenářské veřejnosti zprostředkoval rovněž texty Henryho Millera, Grahama Greena, Philipa Rotha, Raye Bradburyho, Rexe Stouta aj. A je (mimo mnohé jiné aktivity, např. tvorbu dialogů pro dabing) velmi pozorný i k současné dramatice: Pavlovy překlady her anglicky píšících autorů jsou dnes na repertoáru řady českých divadel, ostravské Národní divadlo moravskoslezské nevyjímaje (naposledy v něm byla uvedena tragikomedie kanadského spisovatele Brada Frasera Teď mě zabij). … více informací na kros-18_nahled.pdf (krasnaostrava.cz)