Pavel Hruška | Jaromír Konečný – archiv bulletinu 4/2014

Pro Jaromíra Konečného (narozen roku 1956) je literatura jaksi přirozeně dobrodružnou součástí jeho života, jako tomu bylo například i u amerických beatniků (u některých to platilo pohříchu jen do chvíle, než vydali svou první knihu). Se svou tvorbou je vlastně pořád tak nějak „on the road“ a rozhodně dost málo naplňuje obvyklou představu o spisovatelích jako víceméně usedlých a nenápadných lidech, pohybujících se toliko mezi pracovním stolem a nakladatelskou kanceláří. Rodák z Prahy vyrůstající v maloměstském prostředí Brušperku a v drsné realitě normalizační Ostravy se živil jako technik v Libyi, také coby dělník v ostravských hutích či jako lodník na Labi. V roce 1982 emigroval do tehdejší Spolkové republiky Německo, kde posléze – po řadě pomocných zaměstnání – vystudoval chemii na mnichovské Technické univerzitě a následně se věnoval genovému inženýrství. V současné době je spisovatelem, publicistou a literárním performerem, jednou z předních osobností německého poetry slamu. Snad za vše výše napsané tak trochu mohou i literární sudičky, které stály u kolébky jeho psaní. Vedle již zmiňovaných beatniků (zejména knih Jacka Kerouaca) by to byli podobní vykukové (a originální spisovatelé) jako například Henry Miller, Charles Bukowski, Jack London či někteří z autorů tzv. americké drsné školy. Šíře čtenářských zájmů a literárních inspirací Jaromíra Konečného je ovšem značně široká a její intenzitu a vliv lze vystopovat v jeho knihách a dalších textech. … více informací na KROS-07-vnitrek_a5.indd (krasnaostrava.cz)