Petr „Jersey98“ Bělošický | Pevnostní kabelová síť – archiv bulletinu 1/2021

Ostravsko bylo jednou z nejdůležitějších průmyslových části první republiky, a proto zde byla v roce 1935 zahájena výstavba prvních betonových pevností, které měly za úkol zdržet a případně odrazit případný prvotní útok nepřítele. Zatímco bunkrům, překážkám, zbraním a pancířům se věnují desítky knih, v tomto článku se budu věnovat vojenskému opevnění kolem Ostravska z méně známého úhlu pohledu. Zaměřím se na často opomíjené, avšak velmi důležité kabelové komory (KK) a kabelové studny (KS), které jsou v hojném počtu rozeseté na území města Ostravy, případně v nejbližším okolí a táhnou se až za Opavu. Původně se v úseku Moravská Ostrava a Opava počítalo s výstavbou 170 železobetonových objektů, vývoj roku 1938 však tyto plány změnil. Objekty sloužily pro telefonické spojení (pomocí několika linek) velitelských stanovišť a štábů mezi jednotlivými sruby a dělostřeleckými tvrzemi, jakožto i mezi jednotlivými sruby v pevnostní linii mezi sebou. V těchto stavbách, zjednodušeně opevněných ústřednách, byla zakončení telefonních kabelů napojených na další technické zařízení jako kabelové spojky, svorkovnice, přepojovače a podobně. Kabelové objekty se stavěly výhradně v úrovni terénu a této skutečnosti musela odpovídat i dostatečná ochrana vůči vodě a zemní vlhkosti – zařízení uvnitř muselo být totiž v naprosto suchém prostředí. Kabelová síť je konstruována tak, že ve vzdálenosti zhruba 0,5 km až 2,5 km za sruby těžkého opevnění se táhne téměř rovnoběžně I. příčka kabelových objektů a od ní dále ve vzdálenosti 2,5 km až 5 km se táhne II. příčka. Po určitých vzdálenostech se tyto dvě linie příček propojovaly tzv. spojovacími osami. Kabelové objekty byly mezi sebou nejčastěji spojeny přímým vedením kabelu, avšak bylo využíváno celé řady místních terénních podmínek: tažení kabelů v údolích, podél cest, pod vodou, pod cestou, v bažině apod. – důležité bylo, aby byla kabelová trasa co nejvíce chráněna a také dobře dostupná v případě potřeby opravy vedení. Zajímavostí je, že byť jsou mezi jednotlivými objekty velice strmé rokle, když je zaměříme v terénu pomocí GPS a následně zaneseme do elektronické mapy, vidíme 5–6 kabelových objektů v prostoru 6 km v naprosté přímce za sebou. Kabely se kladly obvykle ve vzdálenosti 300 m od objektu opevnění, a sice do hloubky 3 m, v méně ohrožených úsecích 2 m a v bezpečných úsecích 1 m. Kabel se pokládal většinou do ručně vyhloubených rýh vlnovitě do pískového lože, zakryl se cihlami a následně zasypal hlínou. Vedený kabel se před jednotlivým kabelovým objektem stočil a byl vyveden jedním ze čtyř prostupů, který byl následně ucpán a utěsněn do kabelové místnosti a poté zapojen. Kabelové trasy se v terénu vyznačovaly železobetonovými patníky. Ty byly popsány barvou a systematicky číslovány a označeny. Později se na kabelových patnících začala objevovat i vysekaná písmena, na Ostravsku konkrétně „M“. Některé kabelové objekty mají i své odvodnění, a to až 94 m. V úseku Moravská Ostrava se můžeme setkat i s kabelovými studnami, které jsou stavebně odlišné (posunutím vstupního otvoru do rohu) než ty, které se později stavebně ustálily na úsecích Opava, Králíky východ/západ, Bratislava a Komárno, kde byla kabelová síť také ve výstavbě. V archivu se dochovaly také předběžné stavební plány a mapy Trutnova, Náchodu a jižní Moravy. Za zmínku rovněž stojí, že kabelové objekty měly požadovanou krychelnou pevnost betonu 450 kg/cm2. Vojenská správa tehdy vyprojektovala celkem tři typy kabelových objektů, později se setkáváme také s podtypy, které měly na základě jejich umístění v terénu a jeho charakteru (např. skalnaté podloží, místa s vysokou hladinou spodní vody apod.) třeba jinou sílu stěn. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS32-online-verze.pdf